Je to neskutečných 40 let (!), co trojka Olda Říha, Jiří „Dědek“ Šindelář (+2009) a Anatoli „Tolja“ Kohout (+2007) vydali legendární první živý koncert. Klasický šedý obal desky a červený nápis. Černé siluety. KATAPULT: bigbít našeho mládí
Koncert byl natočený na přelomu září a října 1977, tuším, že někde v kulturáku na pražské ulici Novodvorská. Když se tehdy album (LP deska) objevilo v prodeji, byl to pro nás šok! A to doslova! V Československu vládl bolševik, panovaly tady normalizační poměry… však vy, co pamatuje, víte. A jako blesk z čistého nebe se tady zjevila hard rocková deska a… považte, dokonce živý koncert s nasnímaným řevem a pískotem nadšeného publika! Ano, tehdy se pískotem vyjadřovalo nadšení! To pro ty, kteří třeba dnes nechápou!
Věc nevídaná!
A Katapult byli první! První, kteří mastili klasický a ničím neředěný hardrock. První, kteří vydali živou desku! Pro tehdejší „svatyni“ hudby, vydavatelství Supraphon, to byla bezesporu hodně odvážná akce a jen by mne zajímalo, co se kolem této desky tenkrát dělo v zákulisí. Kdo vydání povolil, který partajník přimhouřil oko, kdo komu co slíbil, kdo koho ožral…
A teď se musíme opít znova!
Máme to totiž výročí, které se musí oslavit! A nebyl by to Olda Říha, aby nevymyslel něco extra! Na jaře vyšlo exkluzivní 3CD Essential, ale tohle, tohle je o něčem jiném! Jiný level!
Pouhých 700 kusů! Takže sběratelský skvost! Kartónový box, v něm vinyl s remasterovaným zvukem, což si prý pečlivě ohlídal sám Olda Říha. Digitalizovaný záznam na CD. Barevný fotobooklet velikosti LP formátu s raritními fotkami, dále retro replika vůbec nejstaršího plakátu Katapult z roku 1975 a dvě retro podpisové karty z doby, kdy album vyšlo!
Lahůdka
Která se už nebude opakovat! Zároveň bych řekl, že je to zároveň vpravdě božská pocta už neživým dvěma členům Katapultu: „Dědkovi“ Šindelářovi a Toljovi Kohoutovi. Ti byli u toho, když z havarujícího letounu „tůčka“ vystřelilo cosi, co vypadalo jako Katapult!
Já je v té době viděl live!
Ještě, že jsem BYL u toho i já! Už si to přesně nevybavuji, ale mohlo to být v roce 1978 +- rok. Katapult spad´ v Ústí nad Orlicí. Narvaný malý sál. Laciný čůčo v hlavě, 12 Kč litr! Na stroze nasvíceném pódiu tři maníci. Skromná bicí sestava. „Dědek“ s neskutečným a tehdy naprosto originálním a společensky provokativním vousem. Kalhoty do zvonu. Olda hrábne do strun, zapamatovatelné riffy, stejně tak texty. Dav nás, náctiletých, burácel nadšením. Pískal, do ochraptění řval a cítil se svobodný. Alespoň na ten večer. Na chvíli.
Bože! 40 let!
Katapult – bigbít našeho mládí. Tehdy je všichni „neznabozi“ obviňovali, že neumějí pořádně hrát! Dokonce si pamatuji vpravdě rádoby „kriticky-odborné“ poznámky, že je to… fuj… přízemní hudba pro učňovskou mládež!
Jenže to nám bylo totálně FUCK! Pro nás byli naši bozi – KATAPULT!
A tady k tomu videu není co dodávat. To je prostě Katapult – bigbít našeho mládí. A dvakrát vyhrál Slavíka…