Kdo hledá krásný kousek naší země, tady je na správném místě. Vkročíme do Křivoklátských lesů nedaleko obce Svatá. Na ploše necelého půl kilometru tu na turisty čekají tři zajímavá místa. Vraní skála, staré koupaliště a tragická událost.
Vraní skála, staré koupaliště a mrtvý lesnický příručí. Co mají společného? Nic. Zatímco Vraní skála je známá a hojně turisty navštěvovaná, o starém koupališti – jemuž se kdysi říkalo Svatské – ví dnes už málokdo. A že se tu událo něco tragického? Nepovídejte! Pojďme tedy za mrtvým příručím, pak navštívíme místa dávné plavecké letní radosti. Nakonec vylezeme na Vraní skálu.
Začínám u hřbitova Svatá. Po staré asfaltované silničce se nořím do lesa a po sto metrech odbočuji vlevo na lesní cestu. Ta mě zavede do rokle ke kamennému pomníku nesoucímu jméno Václav Heyna. Proč tu stojí? Tak poslyšte příběh první, vpravdě srdcervoucí.
Pomník Václava Heyna
Píše se datum 18. září roku 1814 a zde, v místě pomníku, setkali se dva nepřátelé. Třiadvacetiletý fürstenbergský lesní příručí Václav Heyna a zkušený pytlák, sedlák Průša ze Svaté. Oba byli ozbrojeni puškami. První chrání panský les, druhý loupí, loví. Do podvečerního lesního ticha padly dvě rány. Pytlák by rychlejší. Mrtvého Heynu zahrabal nedaleko místa vraždy pod hromadu nalámaného klestí. Rozhodl se, že v noci zavražděného na příhodném místě nadobro pohřbí. Večer se však rozpršelo a Průša/vrah se strachy podělal. Bál se potmě vrátit k mrtvému.
Pátrání po vrahovi
V následujících dnech počali Heynu hledat knížecí hajní se psy a také muži z okolních vesnic. I Průša s nimi chodil. A byl tak informován o dalších postupech pátrání. Když se dozvěděl, že se příští den bude prohledávat místo, kde příručího pohřbil, zděsil se. Takřka zcepenělý hrůzou nebožtíka vyhrabal a na zádech jej přenesl do míst, kde bylo již hledáno. Myslel si, že má vyhráno. Omyl! Lesní příručí Heyna byl stále horečněji hledán, a to opakovaně i na místech, kde již jednou průzkum četnictva probíhal. A tahle skutečnost Průšu deprimovala, protože po nocích neustále přenášel již pomalu tlející mrtvolu sem a tam.
Pátrání bylo marné. Nic, nikde, nikdo. Vše by upadlo do zapomnění. Jenže boží mlýny melou. Kdosi si vzpomněl, že před časem se Heyna v hospodě s Průšou do krve pohádali, a ze strany sedláka tam padla výhružka, že když se mu příručí dostane do rány, zastřelí ho! Četníci se to doslechli a znovu se pustili do vyšetřování. Průšu zatkli a přetloukali jeho alibi. On se nedal. A tak mu do basy dali společníka, kriminálníka, kterému za spolupráci slíbili předčasné propuštění. Vyplatilo se. Naivní Průša se provalil.
Přiznání
Dostal 20 let žaláře ve Svatováclavské zemské trestnici v Praze. Neodsoudili ho k trestu smrti, protože přísahal, že Heynu zastřelil v sebeobraně. V trestnici si Průša pobyl jenom deset let. Po celou dobu se vzorně choval a pravidelně chodíval na bohoslužby, které sloužívali pražští františkáni. Ti se za předčasné propuštění přimlouvali, takže si Průša nakonec odkroutil 10 let.
A asi tu má dávno mrtvý Heyna stále své živoucí potomky, příbuzné, nebo jen možná místní fandy historie, kteří k patě pomníku pokládají květiny. A, jen tak pro zajímavost, pomník byl vybudován 28. 9. 1865, tedy 51 let po příručího smrti.
Raději vzhůru na koupaliště!
Bývávalo! Bohužel. Dnes je již nefunkční. Nachází se nedaleko výše popsaného pomníku. Bylo vybudované v roce 1962 za využití tehdy „proslavené“ akce „Z“. Přicházím k němu, ke zpustlému koupališti, jehož sláva se v minulosti rozplynula. Stejně podobně, jako píši v článku o koupališti Břve.
Bylo léto, byly prázdniny, bylo léto, tak jak má být. Hm. Z kdysi vyhlášeného koupaliště je dnes ruina. Vše je rozkradené. Plot, betonové chodníky. Polámané artefakty lamp. Kdysi se tu prodávalo pivko, zmrzlina. Zkrátka to tu v letních měsících žilo. Vím to od očité svědkyně. Je to neuvěřitelné!
Když jsme fotil a filmoval železniční most Míru – odkaz zde, i přes brzké ráno se ke mě nachomýtl starý pán se psem a rozhovor s ním byl hodně zajímavý. A tady!? Stará paní, houbařka. Vynořila se z lesa, zrovna ve chvíli, kdy jsem rozbaloval svoje foto-video nádobíčko. A hned se zajímala, co že tam chci fotit. A pak se rozpovídala.
Vzpomínala, jak jako děti chodívali pěšky z obce Hudlice ke koupališti. Cesta vedla hlubokým lesem a byly to asi 4 kilometry. Báli se, lesy jsou tu hluboké a temné, ale rodiče nic neřešili! Na rozdíl od dnešní doby…
A těch lidí, co na koupaliště chodilo! Ze všech okolních vesnic! Ze Svaté, Hudlic, Trubské i ze Zdic!
Později je kluci vozili na „koupák“, na sedadlech svých milovaných „pincků“, jinak řečeno motocyklů Pionýr. Vzpomínala, jak jezdili už v plavkách, a jak na ně čekali nadržení příslušníci VB, protože do lesa byl zákaz vjezdu. Buzerovali a jaksi nechápali, že se mládež ročníku 63 chce bavit, vykoupat, dát si pivko a zmrzlinu… A mladí motoristé, aby se vyhnuli nepříjemné konfrontaci, často odbočovali doslova na lesní pěšiny a tak ke koupališti přijížděli pokaždé z jiné strany. A že i kolem toho pomníku Heyna jezdívali a pokaždé tam viděli spoustu květin…
Zapomeňme příběhy utopené v minulosti a pojďme navštívit krajinnou dominantu, která tu do výšky ční už několik milionů let.
Vraní skála
Nutno říct, že těch skalisek a skalek jev této lokalitě víc, táhnou se křivoklátským lesem v jakémsi pásu, už si myslíte, že jste na místě ale ještě ne, ještě je to pár metrů. A pak se před vámi zjeví ona, nečekaná skalní krasotinka, jako by vás lákala se slovy: poutníku, jenž kráčíš šerosvitem lesa, pohlédni vzhůru a zkus mne od mé paty zdolat. Odměnou ti bude…
Nejdříve docela složitý výstup doslova kozí stezkou po skále. Chce to dobré obutí a zručnost při překonávání první části výstupu. Blíže k vrcholu je už k dispozici zábradlíčko.
A tou pravou odměnou za námahu je překrásný, plně kruhovitý výhled. Jsme zhruba 10 metrů nad vrcholky okolní vegetace, takže vám nic nebude překážet. Na všechny strany, na hluboké Křivoklátské lesy, Brdy, Hudlice, Krušnou horu atd. Takový souvislý pás lesa se v našich končinách už jen tak nevidí.
Na vrcholu čeká návštěvníka ještě jedna zvláštnost, řekl bych, že velmi originální. Na podobných vyvýšených místech bývají informační tabulky s nákresy, co kde a v jakém směru vidíme. Na Vraní skále ty vymysleli božsky. Z ocelové kulatiny, napevno zabetonované do skály, vytvořili jakési průzory, něco jako několikanásobně zvětšené puškové zaměřovače. Kouknu do bližšího kroužku, hodím si do osy ten vzdálenější a hle, jsem přesně zaměřený na vrchol Krušné hory. Velmi vtipné a funkční!
Vraní skála, staré koupaliště a mrtvý lesnický příručí. Začnu od konce: vražda příručího v roce 1814. Pomník připomínající smutnou událost. Staré koupaliště, někde též uváděné jako Svatské, postavené v roce 1962. Nyní zdevastované. Na obou místech zanechal "nedávné" stopy člověk, jeho jednání a osudové zlomy. Zatímco buližníková Vraní skála, to je miliony let starý otisk druhohor, údajně nestarší v Česku.
Zavražděný lesní příručí se jmenoval Václav Hain (nesprávně uváděno Heyn).
Lesní koupaliště na Svaté bylo napájeno vodou potoka, který někdy v 80. letech 20. století začal vysychat, až v 90. letech vyschl úplně. Je logické, že koupání v bazénu s hnijící vodou skončilo. Ještě nějakou dobu se areál pronajímal a nájemce zde v létě pořádal různé akce, jako např. diskotéky.
To ale zhruba před 15lety skončilo a od té doby je bývalé koupaliště opuštěné a stalo se (pochopitelně) terčem vandalů. Majitelem je stále obec Svatá, ale je nad její možnosti areál oplotit, hlídat, udržovat, nebo třeba „srovnat se zemí“ (proč také?).
V současné době si tam místní rybáři vysadili nějaké ryby, které v bazénu sporadicky naplňovaného dešťovou vodou a vodou z tajícího sněhu, kupodivu přežívají. Účel je prostý – vždy o prázdninách tam pořádají pro děti „závody“ v chytání ryb a pro dospělé přátelské a kamarádské posezení s grilováním.
Připomínám, že všechny okolní pozemky s výjimkou bazénu jsou soukromé zemědělské! Tedy platí zákaz nejen vstupu, ale i případného táboření. Ostatně – platí rovněž zákaz vjezdu motorových vozidel na lesní a polní cesty s výjimkou obsluhy (lesní a zemědělské práce). V této souvislosti pochybuji o pravdivosti slov údajné pamětnice o „nadržených příslušnících VB“. V době provozu koupaliště byl až do areálu vjezd povolen, přesněji řečeno, bývalo tam zaparkováno mnoho aut, motocyklů i obytných karavanů a nevzpomínám si, že by tam SNB prováděla kontroly.
Jinak: panu Zdeňku Slezákovi děkuji za pěkný článek i fotografie.
Pátral jsem po historii výstavby koupaliště a musím některé informace upřesnit:
1) slavnostní otevření se konalo v neděli 14. srpna 1966 v 15:00 hodin. Bylo velmi pěkné počasí, bazén byl naplněn lidmi, na parkovišti byly desítky automobilů a motocyklů;
2) bazén má rozměry 30 x 50 m, max. hloubku 4 m. Pláž má 50 x 13 m, hřiště 50 x 17 m. Postaveny tam jsou jedna společná pro muže a druhá společná pro ženy, 12 převlékacích kabinek, pokladna a kiosek;
3) práce na stavbě v rámci Akce Z byly zahájeny v sobotu 6. července 1964;
4) areál o velikosti 8 000 m2 byl oplocen, elektřina byla přivedena kabelem v zemi, byly vybudovány sprchy, filtry, toalety, postaven byl skokanský můstek;
5) např. v roce 1969 se vybíralo vstupné: děti do 6 let zdarma, do 15 let 50 haléřů, dospělí 1 Kčs. Vydávaly se i permanentky na sezónu 10 a 30 Kčs, a parkování auta stálo 2 Kčs. Za kabinku se platila 1 koruna, za půjčení lehátka také 1 korunu;
6) již na počátku 70. let se začaly projevovat problémy s nedostatečnou kapacitou přítokové vody, muselo se řešit čištění vody v bazénu;
7) každý rok se na koupališti konalo hodně různých společenských, kulturních a sportovních akcí, navštěvovaly ho stovky návštěvníků z blízkého i vzdáleného okolí;
8) o areál se starali občané Svaté dobrovolně brigádnicky, odpracovali tam tisíce hodin na údržbě a opravách;