Opakování je základem vědění. Se mnohadílnými, a často do několika sérií roztaženými seriály, ovšem bývá potíž. Zmínil jsem se o tom už v úvodu mé minulé recenze seriálu Fauda I. V letech 2015 až 2019 byly natočeny 3 řady po 12 epizodách. Tehdy jsem psal o „bacilu“ opakovanosti, či předvídatelnosti, kterým trpěla hlavně poslední, třetí řada. Bohužel, Fauda II přesně na této „vlně“ pokračuje.
Byl jsem mimořádně potěšený jak první, tak druhou řadou. Seriál totiž nabídl něco pro nás naprosto neotřelého, neznámého. A to zákulisí věčného souboje mezi Izraelem a Palestinci. Zkrátka pohled na to, co víceméně jen tušíme ve světle občasných zpráv ve sdělovacích prostředcích. Jak to na této stále žhavé linii vlastně chodí. Plus detaily práce izraelské rozvědky a hlavně: náhledy do „obyčejných“ životů jak na židovské, tak palestinské straně. Třeba úvodní scéna celé série, která „faudu“, tedy chaos, rozpoutala, a to dramatická akce izraelské tajné služby na palestinském území a dokonce na arabské svatbě. Skvělý a svým způsobem rafinovaný a mimořádně atraktivní úvod, který diváka stoprocentně navnadil k dalšímu sledování.
Fauda II nenabízí nic nového
Bohužel, série II trpí těmi výše vypsanými neduhy od samého začátku. Příliš transparentní příběh ve věčném stylu: já dobrý, ty zlý. To platí pro pohled z obou znesvářených stran. A vše zabalené do šílenosti zvané oko za oko. Ovšem tady spíše platí oko za tři životy a tři životy za pár raket vypálených na izraelské území. Nepřátelství, vyhrocené na animální nenávist. To platí hlavně pro lidi z palestinského odporu a příslušníky hnutí Hamás. Tedy nic překvapujícího, neřku-li rafinovaného. Co by diváka takříkajíc zvedlo z křesla.
Opět se setkáváme se známými (a některými i novými) tvářemi židovské jednotky pro speciální nasazení. Ale jedna tvář tu přece jen chybí. Herec Itzik Cohen v roli typově nezaměnitelného kapitána mezinárodního oddělení Shin Bet, tedy izraelské vnitřní bezpečnostní služby, jménem Gabi Ayub. A o něj se bude v této sérii hrát. Už dlouho letí zvěsti, že je někde mrtvý. Zájem o nalezení jeho těla upadá, není kde hledat. Ovšem vše končí ( nebo vlastně začíná) ve chvíli, kdy se z hlubin minulosti vynoří informace, že slavný kapitán Gabi je naživu, že ho drží v zajetí arabská strana a má ho za mimořádně vysoké eso pro vyjednávání (vydírání) strany židovské. A o tom je vlastně celá série Fauda II.
Hlavní hrdina, sympatický Doron Kabilio (Lior Raz) se nám opět zamiloval, jak je u něj už zvykem. Zase do pěkné Arabky jménem Maya. Tu hraje krásná Lucy Ayoub, „v civilu“ izraelská rozhlasová a televizní moderátorka. Končí to, jak jinak, totálním neporozuměním, neb Doron je, krom jiného, i pěkně vyčůraný manipulátor, který bez milosti hraje ve prospěch svého zaměstnavatele a lidu Izraele. A tomuto poslání obětuje vše. Opět tu máme pohřeb „mučedníka“, o kterého se perou Palestinci s hnutím Hamás. Také tajné dílny, kde dva naverbovaní Libanonci vyrábějí rakety. A přestřelky, granáty, mudrování nad osudem, manželské rozepře…
Při sledování děje mě ovšem opakovaně napadaly myšlenky, že tohle tady už jednou bylo. To, co jsem v prvních epizodách vnímal jako velmi překvapující a výsostně zábavné mi zde jaksi utíkalo mezi prsty. Ano, akce na osvobození kapitána Gabiho byla zajímavá, ale opět – předvídatelná.
Otázky?
Že nebyla v této řadě v podstatě vůbec zmíněna a vyobrazena izraelská pravidelná vojska, která jinak na této „ostré“ hraniční linii nepřetržitě fungují. Dále mě zaujaly kontrolní body na separační linii. Na to, že se tu nacházíme na jedné z nejostřeji hlídané hraniční linii na světě, tyto pointy se zdály až příliš poklidné, jako hraniční přechody mezi státy Evropské unie.
A opět střílečky až do úplného finále. A zase něco, nad čím mi jaksi zůstává rozum stát. Členové gangu izraelské tajné služby, jeden po druhém, chtějí se vzdát služby. Že jsou tím vším nekonečným bojem unavení, (aby ne), trpí psychickými problémy (aby ne), hroutí se jim rodinné životy (aby ne). A není tu ani jeden psychoterapeut, který by se staral o duševní stav jednotky. Přitom ve skutečnosti právě bývalí členové izraelské elitní protiteroristické jednotky nedávno založili nadaci na pomoc bývalým kolegům, kteří trpí různými posttraumatickými stavy. O tom není v seriálu Fauda II ani zmínka. Je to škoda. Hlavní hrdinové by se tímto „polidštili“. Takto jsou vnímání jako jacísi roboti, naprogramovaní jen a pouze na boj. Viz třeba závěrečná scéna s šílenou přestřelkou, která mi ovšem přišla hodně mimo realitu. Takto by se v reálu choval šílený sebevrah, nikoliv dlouhou službou protřelý profík.
První tři řady údajně zvedly jisté formy odporu jak na izraelské, tak na palestinské straně. V Izraeli se nějakou dobu nesměl vysílat. Údajně kvůli politickým i uměleckým důvodům. A Arabové se zase rozčilovali, že nebyli pozvání k tvůrčímu procesu, že jsou náhledy do jejich komunity silně zkreslené a že jsou všichni takřka démonizování, jako potenciální zloduši.
Tvůrci jsou si toho asi vědomi, neb se proslýchá, že by další pokračování mělo ukázat Araby v příznivějším světle a co se týká dialogů, měly by být skoro v 50% v arabštině!
Fauda I nám v úvodu ukázala arabskou svatbu, která odstartovala „chaos“. Fauda II má na svém konci arabský pohřeb mučedníka, který je také vyhrocený „chaosem-faudou“. A jsem moc zvědavý, jak bude vypadat řada 4. Prý je už ve výrobě. Téma a prostředí jsou jasně dané. Jde o to, vytěžit z toho co nejvíce. Atraktivitu skloubit s realitou „běžného dne“. Pak by to mohlo i ve čtvrté řadě fungovat. 50 % dialogů v arabštině signalizuje větší zapojení Palestinců do hry. A třeba nám tvůrci ukážou i ty běžné obyvatele, kteří nechtějí bojovat, jen klidně žít.