Vojna. Spartakiáda. Břevnovské poutě. Posezení v místních hospůdkách. Tato část Prahy není sice mým domovem, nicméně Břevnov vstupoval, a stále vstupuje, do mého života více než často. Když to trochu přeženu, skrze tuhle pražskou čtvrť skoro denně projíždím. Ale kdysi dávno to bylo jinak! V roce 1980 se Břevnov stal na půl roku stal mým druhým „domovem“ a to v objektu vojenského útvaru na Pohořelci. Mladý „fógl“, zelené trenýrky, palandy, služby v kuchyni, pořadová cvičení na dvoře, ranní rozcvičky pod Petřínskou rozhlednou, každodenní vojenský dril… co by mě tehdy zajímal nějaký Břevnov ve stínu kláštera.
Z toho výše napsaného je zřejmé, že k této části města mám i jakési citové pouto, neb kdykoliv, kdy tudy projíždím, buď na kole, autem či tramvají, vždy se mi automaticky vybaví roje vzpomínek. Píši o tom třeba zde, v tomto článku.
Kniha „Břevnov ve stínu kláštera, Hradčanům na dohled“
Jakmile jsem zjistil, že byla tato výpravná publikace vydána, hned jsem věděl, že ji koupím. Neb mě opravdu baví pohledy do historie Břevnova, kdysi samostatné vesnice, která… cituji z knihy:…“ si dlouho zachovávala venkovský charakter zemědělské krajiny, kterou doplňovaly opukové a pískovcové lomy či cihelny, osamocené usedlosti a drobná vesnická zástavba.“
Podle starých fotografií tak tomu doopravdy bylo. V zakládajících listinách Břevnovského kláštera ze 13. století je již vesnice zmiňována. Na dohled od sídla přemyslovských knížat, před branami Prahy. Krásná zákoutí, které nikde v Praze nenajdete. Samotný klášter je usazený v mělkém údolí, kolem louky, sady, vinice – viz foto níž – klídek, romantika. Bohužel, dnes už toto místo protíná rušná Peroutkova ulice, výpadovka z Prahy na Bílou Horu a dál. A pořídit takovou fotku už nebude nikdy možné, neb tomu překáží rozsáhlá výstavba.
Ještě zpět do minulosti. Jelikož se Břevnov nacházel v těsném sousedství věhlasného kláštera, osudy obce s ním jsou velice úzce spjaty. Navíc, už tehdy se v bezprostřední blízkosti nacházela cesta od západu k branám Prahy, a tudíž všechny historické události, ať charakteru kladného (slavná procesí, návštěvy vysoké šlechty), tak záporného (vojenské akce, spojené s bořením a vypalováním), se jí přímo dotýkaly. Jako třeba vyplenění Břevnovského kláštera Husity v roce 1420.
A o tomhle všem se v knize „Břevnov ve stínu kláštera, Hradčanům na dohled“ dá dočíst. A je to hlavně pastva pro oči. Vidět důvěrně známá místa, jak vypadala před 130 a více lety! A porovnávat s tím, co vidím dnes. Nevěřili byste, ale i po těch sto a více letech lze v této lokalitě stále najít místa, domy, ulice či krajinné artefakty, které nezměnily, či jen nepatrně, svoji podobu. Bohužel, není jich už mnoho. Ale pokud je člověk najde, zastaví se a rozhlédne, ucítí i dotyk genius loci slavné čtvrti Břevnov.
Co už vyšlo
Knihu „Břevnov ve stínu kláštera, Hradčanům na dohled“ napsaly Jana Bělová a Renáta Kalašová a vydalo ji Nakladatelství Muzea hlavního města. Součástí knihy jsou i dvě mapy, jedna zobrazující okolí Břevnova z roku 1938, druhá je „povinný císařský otisk mapy stabilního katastru z roku 1840. A dále tu najdeme i vložený sešit s obsahem a popisky fotografií v angličtině. Už vyšel např. „Žižkov – svéráz pavlačí a strmých ulic„, Strašnice – zahrada Prahy, brána armád, nebo „Vinohrady – dobrá čtvrť pro dobré bydlení„. Jde o záslužný a dlouhodobý projekt o historii pražských čtvrtí. Prostřednictvím dobových fotografií, pohlednic, tisků a dalších materiálů zachycuje dějiny míst do poloviny 20. století.
V příštích týdnech a měsících si udělám čas, a nějaká místa navštívím s foťákem v ruce. A tady, na mé stránce podám svědectví. Jako první v pořadí bude určitě slavný Břevnovský klášter, který letos slaví velké jubileum – 1030 let existence! Založen byl 14. ledna 993!
Hej, kámo, nebyls na vojně na Pohořelci? Jak to tam zmiňuješ. Nevím jak ty, já tam narukoval na podzim 1979. Dělal jsem tam kuchaře. Tak jsi mohl jíst moje jídlo. Karel Šapiška.