Předně: Erik Truffaz je skvělý francouzský jazzový trumpetista. Poznáte ho okamžitě podle nezbytného kloboučku na hlavě, ale hlavně: nikdo jiný neumí svoji trumpetou rozdávat posluchačům kila nostalgických not. Námitka! Byl tu přece slavný Miles Davis! Ano, souhlas, ovšem Erik Truffaz se od něj evidentně učil. A přesně tohle od něj můžete čekat i na albu Erik Truffaz – Clap! Tóny, které vás rozesmutní, rozněžní.
Inspirace na stříbrných plátnech
Album je svým způsobem výjimečné. Erik Truffaz se rozpomněl na staré francouzské filmy. Které, jako mladík, asi rád sledoval. Ústřední melodie z těchto filmů si zřejmě uložil v hlavě, a nyní je reinkarnuje. Žádná imitace, jen velmi šikovná a nápaditá série hudebních reinvencí. Stejně jako zde recenzovaný jistý anglický producent, i Erik Truffaz totálně překomponoval staré skladby k obrazu svému. Album Erik Truffaz – Clap! – to je o hlubokém ponoření do vln nostalgie stříbrného plátna.
Recenze
Úvodní krásná skladba „Les choses de la vie“ pochází od francouzského skladatele filmové hudby jménem Philippe Sarde a byla použita ve stejnojmenném a romantickém dramatu z roku 1970. Úvod skladby je až ambientní, svoje téma si rozvíjí basák Marcello Giuliani. Velmi odlehčená skladba i přes jakési napětí, které je v ní ukryto. Dopomáhá tomu i kytarista Matthias Pascaud, stejně tak cinkání klávesisty jménem Alexis Anérile. A když Truffaz sóluje, melodie se postupně rozvine a zlehka se mění na modální blues.
Další skvělá skladba „In Heaven“, kterou zpívá Bertrand Belin se svým barytonem, jinak francouzský zpěvák, spisovatel, skladatel a herec. Píseň pochází z pera Petera Iversa a byla použita v šíleném hororovém filmu legendárního Davida Lynche „Eraserhead“. Lehce monotónní, ale jaksi vnitřně důrazná. A zcela v jiném duchu, nežli originál. Ano, v nebi může být fajn.
Excelentní historii má i skladba „L´alpegueur“, neboli Lovec hlav, Jinak francouzský kriminální film z roku 1976. Hlavní roli zde hrál mladičký Jean-Paul Belmondo a autorem hudby byl Michael Colombier. Skladba je neuvěřitelně proměnná. Rockový rozjezd, pak následuje jazz-rocková část, klávesák Alexis Anérile zde modeluje svoje sólo. V závěru se „uložíme“ do ambientního dozvuku.
Serge Gainsbourg s Bellou a Sebestiánem
Ve skladbě „Requiem pour un noc“, od francouzského ikonického skladatele, herce ale i bouřliváka a skandalisty jménem Serge Gainsbourg zní Truffaz jako Miles. Zvukový potenciál je na hony vzdálen originálu a výrazně rezonuje jazz-rockovým soundem. Řezavá kytara Matthise Pascarda, zajímavý motiv kontrabasu, klávesy Alexise Anerillese kouzlí na pozadí, aby vzápětí vytryskly do skvělého sóla. Jen basa a klávesy. Boží věc, v závěru zvolna uvadající.
Elvis Presley! Písnička „Lansome Cowboy“, kterou kdysi pradávno nazpíval. Erik Truffaz se té x-krát přezpívané věci chopil po svém a pěvecký part mu obstaral zpěvák Stone Jack Jones. Bohužel, country věcmi do koncepce celého alba nějak nesedí.
Na závěr pro mne osobně zjevení! Kdysi pradávno u nás běžel – ano, v socialistické (!) televizi – francouzský seriál pod názvem Bella a Sebastián. Rok 1965, plus mínus. Byl to příběh malého divokého klučiny jménem Sebastian, zasazeného do nádherného horského prostředí. A ta titulní písnička s dětinsky jednoduchým, ale stejně úžasným textem…
Jednu krásnou zemi znám, slunce tam září louky kvetou tam. Život plyne v dětských hrách, dokud však nepřekročíš práh. Tu zem znáš jen pokavaď si mlád, umíš se smát a na písku si hrát. Jednu krásnou zemi znám, v té zemi stále věřím pohádkám, prožiješ tisíc krásných dnů, v té zemi kouzelných her a snů…
Až teď! Erik Truffaz mi skladbou „L’Oiseau“ doslova vytáhl z paměti dávnou vzpomínku! Ano, pamatuji ten film, nikoliv děj, a tahle melodie tam zněla! Laudetur Jesus Christus!
Jsou tu světla, kamera jede, klapka, akce Erik Truffaz – Clap! Osvěžující náraz energie. Nalijte si dvě deci vína, pohodlně se usaďte a nechte se unášet. Ten chlap s kloboučkem vás vezme do krásných krajin, odkud se nebudete chtít vrátit.