Předně: Erik Truffaz je skvělý francouzský jazzový trumpetista. Poznáte ho okamžitě podle nezbytného kloboučku na hlavě, ale hlavně: nikdo jiný neumí svoji trumpetou rozdávat posluchačům kila nostalgických not. Námitka! Byl tu přece slavný Miles Davis! Ano, souhlas, ovšem Erik Truffaz se od něj evidentně učil. A přesně tohle od něj můžete čekat i na albu Erik Truffaz – Clap! Přívaly romantiky. Tóny, které vás rozesmutní, rozněžní.
Inspirace na stříbrných plátnech
Album je svým způsobem výjimečné. Erik Truffaz se rozpomněl na staré francouzské filmy. Které, jako mladík, asi rád sledoval. Ústřední melodie z těchto filmů si zřejmě uložil v hlavě, a nyní je reinkarnuje. Žádná imitace, jen velmi šikovná a nápaditá série hudebních reinvencí. Stejně jako zde recenzovaný jistý anglický producent, i Erik Truffaz totálně překomponoval staré skladby k obrazu svému. Album Erik Truffaz – Clap! – to je o hlubokém ponoření do vln nostalgie stříbrného plátna.
Recenze
Úvodní krásná skladba „Les choses de la vie“ pochází od francouzského skladatele filmové hudby jménem Philippe Sarde a byla použita ve stejnojmenném a romantickém dramatu z roku 1970. Úvod skladby je až ambientní, svoje téma si rozvíjí basák Marcello Giuliani. Velmi odlehčená skladba i přes jakési napětí, které je v ní ukryto. Dopomáhá tomu i kytarista Matthias Pascaud, stejně tak cinkání klávesisty jménem Alexis Anérile. A když Truffaz sóluje, melodie se postupně rozvine a zlehka se mění na modální blues.
Další skvělá skladba „In Heaven“, kterou zpívá Bertrand Belin se svým barytonem, jinak francouzský zpěvák, spisovatel, skladatel a herec. Píseň pochází z pera Petera Iversa a byla použita v šíleném hororovém filmu legendárního Davida Lynche „Eraserhead“. Lehce monotónní, ale jaksi vnitřně důrazná. A zcela v jiném duchu, nežli originál. Ano, v nebi může být fajn.
Excelentní historii má i skladba „L´alpegueur“, neboli Lovec hlav, Jinak francouzský kriminální film z roku 1976. Hlavní roli zde hrál mladičký Jean-Paul Belmondo a autorem hudby byl Michael Colombier. Skladba je neuvěřitelně proměnná. Rockový rozjezd, pak následuje jazz-rocková část, klávesák Alexis Anérile zde modeluje svoje sólo. V závěru se „uložíme“ do ambientního dozvuku.
Serge Gainsbourg s Bellou a Sebestiánem
Ve skladbě „Requiem pour un noc“, od francouzského ikonického skladatele, herce ale i bouřliváka a skandalisty jménem Serge Gainsbourg zní Truffaz jako Miles. Zvukový potenciál je na hony vzdálen originálu a výrazně rezonuje jazz-rockovým soundem. Řezavá kytara Matthise Pascarda, zajímavý motiv kontrabasu, klávesy Alexise Anerillese kouzlí na pozadí, aby vzápětí vytryskly do skvělého sóla. Jen basa a klávesy. Boží věc, v závěru zvolna uvadající.
Elvis Presley! Písnička „Lansome Cowboy“, kterou kdysi pradávno nazpíval. Erik Truffaz se té x-krát přezpívané věci chopil po svém a pěvecký part mu obstaral zpěvák Stone Jack Jones. Bohužel, country věcmi do koncepce celého alba nějak nesedí.
Na závěr pro mne osobně zjevení! Kdysi pradávno u nás běžel – ano, v socialistické (!) televizi – francouzský seriál pod názvem Bella a Sebastián. Rok 1965, plus mínus. Byl to příběh malého divokého klučiny jménem Sebastian, zasazeného do nádherného horského prostředí. A ta titulní písnička s dětinsky jednoduchým, ale stejně úžasným textem…
Jednu krásnou zemi znám, slunce tam září louky kvetou tam. Život plyne v dětských hrách, dokud však nepřekročíš práh. Tu zem znáš jen pokavaď si mlád, umíš se smát a na písku si hrát. Jednu krásnou zemi znám, v té zemi stále věřím pohádkám, prožiješ tisíc krásných dnů, v té zemi kouzelných her a snů…
Až teď! Erik Truffaz mi skladbou „L’Oiseau“ doslova vytáhl z paměti dávnou vzpomínku! Ano, pamatuji ten film, nikoliv děj, a tahle melodie tam zněla! Laudetur Jesus Christus!
Jsou tu světla, kamera jede, klapka, akce Erik Truffaz – Clap! Osvěžující náraz energie. Nalijte si dvě deci vína, pohodlně se usaďte a nechte se unášet. Ten chlap s kloboučkem vás vezme do krásných krajin, odkud se nebudete chtít vrátit.
Moje hodnocení:
4.7 out of 5.0 stars