Youseff Dayes – Black Classical Music. Dlouhé, ke konci nudné

Někdy méně znamená více! Když jsem začal tohle album poslouchat, netušil jsem, jakou na mě nachystá past. Něco už napovídá jeho délka. 19 (!) skladeb a celková stopáž 1 hodina a 14 minut! Uf! Je na něm spousta hostů. A také se může chlubit nejednoznačným stylem a formou, v čemž ovšem vidím veliké plus. O tom dále v textu. Tenhle jazzový bubeník není žádným nováčkem, i když si myslím, že u nás je známý pouze nevelké skupině jazzových fajnšmekrů. A to je škoda! Možná tímto článkem trochu vypomohu k tomu, aby si lidé tohoto muzikanta všimli. Youseff Dayes – Black Classical Music je bezesporu album zajímavé, ale…

Malé šátrání v hlubinách netu přináší výsledky. Dozvídám se, že je to člověk, který stál u zrodu výbušné jazzové scény v jižním Londýně. O ní píši níže. Jako výjimečně talentovaný bubeník a skladatel tu měl dveře otevřené. Po nějakou dobu fungoval jako spoluhráč různých věhlasnějších muzikantů a objevil se i na jejich albech, které natočili. Jako např. spolupráce s klávesistou Kamaalem Williemsem v kapele Youseff Kamaal. Youseff Dayes sbíral zkušenosti a vytvářel si představu, co chce dělat, a kam se jeho hudba bude ubírat. Výsledkem je album Black Classical Music.

Jazzová scéna jižního Londýna

Pojďme se s ní seznámit. Mnohovrstvá, neustále se měnící jazzová scéna v jižním Londýně bublá pod povrchem už pěkných pár let. Síla této scény vychází z její neuvěřitelně široké hybridnosti, místně generovanou hudebními formami, jako je dubstep, grime (žánr elektronické taneční hudby), britský hip-hop a tzv. garage music. A aby těch vlivů nebylo málo, afričtí přistěhovalci žijící v diasporách do tohoto bujení vnesli další formy, jako afrobeat, blues, reggae, latino, trap (podžánry amerického hip-hopu).

Je opravdu fascinující slyšet, jak se různé kultury a žánry mísí a vzájemně se obohacují. Tyto kulturní průniky nejenže dávají vzniknout zcela novým hudebním směrům, ale také posilují komunitní pouta a propojují lidi různých ras, vyznání, nemluvě o zcela odlišných kulturních vlivech, kořenech a tradicích.

Trochu pohledu do minulosti

Seznamte se – já jsem Youseff Dayes

Narodil jsem se v roce 1993 jako nejmladší dítě jamajského rastafariánského otce, který prodával ovoce a zeleninu dovezené z Karibiku, a matky s kořeny v Somersetu, která učila na základní škole a byla instruktorkou jógy. Svou první bicí soupravu jsem dostal ve čtyřech letech od mého otce hrajícího na baskytaru. Zatímco jeho matka (bába) hrála country hudbu a pop 60. let, jeho otec (děda) poslouchal reggae a jazzové vinyly. Tuto eklektickou směs žánrů jsem denně poslouchal…a bavilo mě to.

Vše v mládí naposlouchané vložil do svého rytmického cítění a už v deseti letech měl příležitost studovat pod vedením jazzové bubenické ikony  Billyho Cobhama, panamsko-amerického perkusionisty, známého pro svou práci s Milesem Davisem během 60. a 70. let. A právě zde hledejme zdroj Daysova přirozeného bubnování. Jeho zájem o profesionální muzikantství tak byl zajištěn. Při studiu se potkal se stylem hip-hop, který milovali jeho přátelé, stejně jako afro-beatem, produkovaným jeho starším bratrem.

Ještě malý poznatek ke stylu hry mistra Dayese. Nejde tu o žádné mega hlasité a razantní bušení do kotlů, po vzoru rockových bubeníků. Jeho hra je tišší, ale o to detailnější. Pokud posloucháte album na kvalitní sestavě či v dobrých sluchátkách s formátem .flac nebo vyšším, všechny finesy mistra bubeníka zde vyzní v celé své detailní kráse. A co je toho cinkání, klepání a šustění! Krása!

Youseff Dayes – Black Classical Music

Jak jsem zmínil v úvodu, na posluchače čeká řádná nálož 19 skladeb, dostupných na CD a 2LP. A hlavně: dráždivá směs různých stylů. No, považte: afro-beat, reggae, post-rock, dub, ambient music, R&B a spirituální jazz. Dokonce i vážná hudba! Ano, pejsek s kočičkou pekli dortíček…ale tenhle je sakra povedený! Dokonce se dá říct, že Black Classical Music není tradičním jazzovým albem. Je to excelentní crossover, velice umně vytvořený mix všeho, co kdy Youseff slyšel, s čím kdy pracoval. Zkrátka world-music se vší parádou!

Ale pozor! Při poslechu alba zjistíte, že nic tu není prvoplánové, až na pár výjimek tu žádný žánr není vysloveně vypíchnutý. A v tom je právě mistrovství bubeníka jménem Youseff Dayes. Je to o pocitech! Ve skladbě „Raisins Under The Sun“ (Rozinky na slunci) zaujme krásně modulovaná baskytara a lehký náznak reggae. Hostuje zde Shabaka Hutchings na dechové nástroje (saxofon, klarinet, basklarinet). V následující velmi příjemné „Rust“ s dominantním basovým riffem a bezhlasým vokálním podkresem slyším zase drobné náznaky rocku. Na baskytaru zde hraje další host, Tom Misch.

Zpět na úvod. Album se rozjíždí skvělým intrem. Youseff Dayes se svoji smečkou nastupují k prezentaci svého díla. Kratičká pauza a už tu máme nářez s eponymním názvem. Nesmí chybět sólíčko mistra bubeníka. A právě v tuto chvíli člověka zvyklého škatulkovat napadne otázka: co je to ksakru za styl!? Radím, NEŘEŠTE! Protože tohle přesně je ta těžko definovatelná forma, tomuto chlapíkovi vlastní. Slyšíte z ní jazz, něco z afrobeatu, něco z latiny… prostě a jednoduše world-music! Je to ale důležité? Hlavně, že se to líbí!

Dětský hlásek a vážná hudba – i to na albu najdeme

Pojďme tedy vypíchnout skladby, které jsou žánrově jasně čitelné. „Magnolia Symphony“ je zhruba jeden a půl minuty trvající fragment vážné hudby. V hodně zajímavé a „cinkavé“ skladbě „The Light“ cítím prvky ambientu, který je ovšem uprostřed dramaticky narušen dubstep bubenickým rachotem pana mistra. Zároveň je v této skladbě slyšet hlásek Dayesovy dcerky jménem Bahia. Osobně nemám moc rád vmíchávání dětských „štěků“ do „vážně“ myšlené hudby, a je jedno, jakého žánru. Neb mi to přijde dosti infantilní a podbízivé. Nicméně v této skladbě to toleruji. Hlavně v místě, kde si zvukař dovolil dětský hlásek „zlomit“ do syntezátorového vrkotu. Pěkný moment. I Love Daddy.

Jiskřící „Turquoise Galaxy“ by se dala označit jako dramaticky ambientní. Uvádí nás do ní syntezátorové zvuky, nad kterým převezme vládu saxofon, vše ovšem podmalované, jak jinak, než dramatickými bubenickými brejky mistra Dayese. Skladbu „Pon di Plaza“ bych označil za africkou popmusic. Zpívá zde jeden z hostů říkající si Chronixx.

Řekl bych, že v půlminutové skladbičce „Early Dayes“ slyšíme: buď první Youseffovy pokusy hry na bicí někdy ve věku 4-5 let, nebo opět jeho dcerku Bahia, kterak zkouší bušit do tátových kotlů a činelů. Na ni navazuje „Chasing The Drum„. Je zajímavě rozdělená na dvě části: První bych oznančil jako spiritual-jazz, „zasněnou“ skladbu, jen bicí, conga, lehký klávesový podkres, basa a saxofon. V druhé části se do toho vmísí africké halekání, zřejmě samotného mistra.

A jsem u toho ale…

Album Youseff Dayes – Black Classical Music je skvělé. Jenže jen první část desky. Nic se holt nemá přehánět. Ten chlap je sice top současným umělcem. A na albu to předvádí v každé skladbě. Jenže mi to přijde, že vedle skvělých skladeb vymetl i svoje „šuplíčky“ a vložil je na druhé LP. Jinak řečeno od skladby č. 10 dál. Což mi přijde poněkud přehnané a kontraproduktivní. Dovedu si představit, že budu na gramofonu točit jedno LP, zatímco druhé zůstane zasunuté v obalu bez povšimnutí. Zatímco od skladby 1 až po 10 jsem se náramně bavil, další obsah mi přijde poněkud vyšeptalý, nudný a nezajímavý. Zkrátka, někdy méně znamená více. Jinak dobrý debut tímto utrpěl nehezký šrám.

Moje hodnocení:

4.1 out of 5.0 stars4.1

Zdroje: https://1url.cz/KuXB4, https://1url.cz/yuXBf, https://1url.cz/huXBI, https://1url.cz/wuXBg

Jde o moji recenzi, můj názor, který nemusí souznít s vaším.