Krokofant – 6, jazz-rock z Norska. > Strana 2 z 2

Recenze

Album začíná skladbou „Harry Davidson“, složitou zuřivostí a rytmickým postupem, který připomíná instrumentální úvod slavné skladby „21st Century Schizoid Man“ od kapely King Crimson. Jenže pak začne skladba rozkvétat do synkopovaných riffů, o které se dělí kytara a saxofon. Kytarista Hasslan generuje mnoho zvuků z jeho nástroje, včetně špinavé elektrické basy, která dodává agresivní ostří. Jeho sólo je kousavé, připomínající Jimiho Hendrixe v rámci výrazného psycho-jazz-bluesového ducha.

Intro k „Triple Dad“ mi připomíná hudbu k začátku nějaké guggemusik parade. I tohle Krokofant umí! Skladba je neustále se měnící a postupně generuje úžasné sólo saxofonisty Mathiasena a poté i kytaristy Hasslana. Je také dobré si povšimnout brilantní a neskutečně vířivé a invenční hry bubeníka Sklastada. Excelentní pecka!

„Country Doom“ je podle mne nejlepší skladba! Textury saxofonu a kytary protínají melodie, zde dokonce dávající lehce připomenou slavné riffy Franka Zappy. Ovšem pozor, cítím tu i ozvěny hard-rockového božstava Black Sabbath! Slyšíme zde blues, prog a jazz-funk. Vše pak doslova rozstřelí doslova planoucí kytara Hasslana. Jak se tento špičkový jam rozjíždí, trio vrství jednotlivé zvuky, aby rozšířilo ústřední téma melodie, se sólovými zásahy saxofonu a kytary, než vrátí původní téma k uzavření písně. Opět musím vypíchnout neskutečně dynamickou hru bubeníka Sklastada! Famózní věc!

Krokofant cestuje zpět do 70. let min. století

Cestou nás bude provázet skladba „The Ballade“. Začíná dunivou basou (kdo na ni hraje?) Kytarový a saxofonový riff zvolna zaniká v syntezátorovém ruchu, bzukotu a šumu. Po chvíli se přidá lehce štěkavá kytara a ságo. Slyšíme malátný elektrický jazz ze 70. let minulého století. Texturní rozměr má saxofon a ambientní zvuky, které naznačují řízené zkreslení kytary. Skalstad sdílí dialogy se svými spoluhráči a vrství rozmazané zvuky s inovativními, jemnými polyrytmy. Ve své závěrečné části saxofon a kytara vytvářejí druhé téma, kterého se bubebík drží, i když zřejmě trochu improvizuje.

Poslední kousek “Pretentious Woman ” míří na zajímavé území. Pokud byste věnovali pozornost pouze saxofonu, nazvali byste to přímo jazzem, ale pokud posloucháte hudbu pod ním, můžete slyšet spoustu vymazlených rockových vibrací. Pak se saxofon k této riffové smršti připojí a stane se skutečně velmi příjemným – copak tam brumí, že by total nabustrovaná kytara?

Závěr

V úvodu jsem dal albu Krokofant – 6, jazz-rock z Norska plný počet bodů. Tihle tři borci se s tím prostě nemažou! Jsou to excelentní muzikanti, kteří tu s pomocí různých „krabiček“ vytvářejí dramatickou a dráždivě spletitou cestu různými žánry. Je dobře, že tohle ještě někdo umí.

Album Krokofant – 6 je pro lidi s širokým vkusem. Pokud jste fanouškem některého z výše zmíněných umělců, pak tu máte album, které byste si rozhodně měli poslechnout! Hra je naprosto špičková, kompozice chytré, z velké části zajímavé a také pěkně zábavné.