Safe In My Garden – americký pop 1967-1972

Hudební scéna ve Spojených státech procházela na konci šedesátých let bouřlivým vývojem. Pop-rocková scéna i kultura mládeže se měnily téměř ze dne na den, a s nimi i samotné základy hudební tvorby. Přicházela alba, která zásadně ovlivnila způsob, jakým se hudba skládala, produkovala, vnímala i konzumovala — a stala se milníky kulturní revoluce té doby. Bohužel, většina z nich upadla v zapomnění. Safe In My Garden – americký pop 1967-1972 je úžasně sestavená kompilace písniček právě z uvedených let. Připomenutí, na čem tehdejší mládež ujížděla!

Celá tato kolekce se noří do harmonicky bohatého, měkkého rocku a “slunečního” popu z konce šedesátých let Ameriky – hudby tvarované folkovými a surfovými kořeny, svěží orchestrací a “něžnými” vokály ve stylu The Beach Boys nebo The Mamas and the Papas.

Nicméně pod naleštěnými melodiemi leží temnější témata. Tehdejší válka ve Vietnamu vnesla do společnosti dost otřesů. Viz. např. slavný film Forrest Gump (1994). Tyto písně se měly stát jakýmsi únikem z reality a touhou po novém světě. Skladby na tomto albu zachytily generaci, která nechtěně spadla do pasti mezi nadějí a strachem.

Písně se tématicky pohybují od motiv snových až po melancholické nářky. Vše omotané vizemi o obnově a lepší budoucnosti. Safe In My Garden vypráví příběh mladých hudebníků po celé Americe, kteří vytvářejí písně krásy a úzkosti a zároveň se těšící na lepší zítřek.

Recenze je v tomto případě naprosto zbytečná

Proč tyto skladby nějakým způsobem hodnotit, když to za mne udělal Pan čas v hodnotě téměř mínus 70 let!? Přesto si dovolím některé vypíchnout. Jsou to ty, které nezapadly v zapomnění, ale naopak, dočkaly se třeba několikanásobné reinterpretace mnoha slavnými umělci. Nebo byly použity v filmu. Já zde zmíním i ty, které se mi prostě líbí.

Tak například éterická píseň „Knock On Wood“. Původně ji napsali Eddie Floyd a Steve Cropper v roce 1966. Kapela Harpers Bizarre ji převzala v roce 1969 – a na tomto albu je připomenuta. A kdo že ji reinterpretoval – nebo-li přezpíval? Například David Bowie (1974), Cher (1976), Michael Bolton (1992). Ovšem suveréně nejznaméjší je verze, kterou nazpívala super známá kapela Boney M. Týká se to skladby „Nightflight to Venus“ z roku 1978, ve které byly použity melodické fragmenty právě z této skladby. Ovšem ve výrazně tanečním aranžmá, oproti “něžnému” originálu.

Jedna z nejlepších skladeb na albu

A tou je píseň „A Famous Myth“, zde interpretována americkou (!) kapelou The Groop. Objevila se v oscarovém filmu Midnight Cowboy (1969), což jí zajistilo širší pozornost. Nádherná skladba s úžasnými troj, možná i čtyř hlasy, které vytváří neskutečně bohatou vokálními harmonii. Podílely se na nich zpěvačky Corlynn Hanney, Susan Musmanno a dva mužští členové Jeffrey Comanor + Richard Caruso. Stylově se jedná o výrazný psycho-pop s melancholickým nádechem, typickým pro přelom 60. a 70. let. Poněkud připomíná hudbu slavné čtveřice Mamas & Papas.

(!) Poznámka: neplést si tuto americkou kapelu se stejnojmennou, pocházející z Austrálie. Bohužel, v síti inertnetu je spíše dohledatelná ta od “protinožců”. Poznávací znamení: kapela z USA měla dvě zpěvčky!

Fragment textu – Vyměním své věci za drahocenná křídla a poletím – nad údolím králů a královen – kde leží spící města – jedné jasné nocí vyletím přímo z okna – poletím vysoko na noční obloze – že mě lidé neuvidí – poletím všude kolem a usmívám se na spící krajinu – létám všude kolem, nikdy nespadnu, pokud si Soloman^** nevezme další nevěstu – pak vyměním svá drahocenná křídla za své věci a zemřu

^**Šalomoun (Solomon) byl biblický král Izraele, známý svou moudrostí, bohatstvím a rozsáhlým harémem – podle Bible měl až 700 manželek a 300 konkubín.

Sunshine rock – soul – folk i garage rock

Britské duo Chad and Jeremy se na začátku šedesátých let proslavilo jemným folk-popem. Doma moc nezabodovali, nicméně v Americe jim vykvetlo štěstí. Během dekády výrazně rozšířili svůj hudební výraz. Dvojice se pustila do té doby neprozkoumaných vod, jinak řečeno psychedelických experimentů. Výsledkem byla řada alb, v nichž se odrážel dobový posun k snovým a kosmickým náladám. Jedním z vrcholů této etapy je skladba „The Ark“ — zasněná a lehce surrealistická kompozice z jejich stejnojmenného alba vydaného v roce 1968.

Skladba „How Can I Stop Loving You“ od kapely The Eighth Day je emotivní soulová balada z roku 1968, která vyjadřuje bezmoc vůči lásce, jež přetrvává navzdory všem snahám ji potlačit. Opět tu slyším náznaky Mamas & Papas.

Fragment textu – Pokud mohu uhasit slunce, aby nikdy nesvítilo / Pokud mohu ovládat příliv nebo zastavit ruce času…“ „…Jak tě mohu přestat milovat?

Generace lásky na Slunci

„Love Is A Rainy Sunday“ od Love Generation je dynamická skladba z roku 1968, která proměňuje deštivý den v metaforu pro intimní lásku. Využívá obrazů počasí k vyjádření nálady, blízkosti a útěchy. Výborná baskytara. Jedná se o “sunshine pop” s prvky soft rocku a psychedelie, typický pro konec 60. let

Fragment textu – Déšť, déšť, na straně mého okna / Bolest, bolest, a já jsem napsal jméno svého dítěte“ „Dokud jsme tu spolu / Počasí nám nevadí“

Závěrečná „Sunshine“ od The New Colony Six & The Raymond John Michael Band je krátká, energická skladba z roku 1966, která už kombinuje prvky garage rocku a melodického popu. Vyznačuje se jednoduchou strukturou, optimistickým refrénem a lehce melancholickým podtextem. Pěkná klávesová mezihra.

Fragment textu – Nevidíš mě plakat – nebudeš mě milovat, nepotřebuješ mě – nevidíš mě plakat – a když trávím hodiny koukáním na tvé okno – a když vidím, jak projíždíš kolem – začínám tě cítit blízko sebe – přesto vím, že mě neuslyšíš – nevidíš mě plakat -nevidíš mě plakat – a když se dívám, jak si kreslíš stín, když padá noc

Závěr

Je pro mne opravdovým potěšením slyšet tyto staré melodie. Navíc prošly kvalitním remasteringem. Bohužel, dá se říct, že všechny zapadly v šeru dávných časů. Neb žádná z kapel uvedených na tomto albu nedosáhla většího ohlasu. Možná jedna, dvě skladby se nakrátko usadily v playlistech tamních US rádií, možná nějaký čas zněly nad písečnými plážemi Kalifornie…a to bylo vše.

Nicméně dnes je pár kapel, které se snaží reinkarnovat právě tenhle styl hudby. A je celkem jedno, zda jde soft-sunshine rock, pop, psychadelie nebo disco. Tady, v této dávné krásné hudbě mají příklady!

Díky lidem, kteří tyhle 70 let staré pecky vytáhly na světlo Boží. Abychom se všichni potěšili. A zjistili skutečnost, že se v těch 60 letech min. století hrála neskutečně krásná hudba. Která měla ducha, poetiku a estetiku. Žádná elektronika, žádné počítače, jen čisté umění muzikantů. Jo…kdeže ty časy jsou…a už se nikdy nevrátí.