Nejdříve, kdo, nebo co to byli Transformers. Naše děti si na ty hračky určitě pamatují. A my, fotrové a matky též. Podivně „hrbatá“ autíčka, která se pár tahy změnila na bojové roboty. Jenže Transformers byli něco víc! Velmi rychle se z nich stal fenomén, fikční svět, který se rozrostl do komiksů, animovaných seriálů, filmů i počítačových her. Tohle je 20th Anniversary Edition původního soundtracku k animovanému filmu z roku 1986. Album bylo vydáno v roce 2007! Je to přesně ten typ hudby, který dnes působí jako časová kapsle osmdesátek: kombinace pompézního AOR, hair‑metal syntetického, melodického rocku! Vytáhněte ze dna šuplíku toho svého otřískaného transformera (pokud ho najdete:-), pusťte si tuhle nahrávku a budete unešení!
- Moje hodnocení: 10/10
- Label: Volcano Entertainment (více vydavatelů v různých zemích)
- Vydáno: 29. května 2007 (poslední vydání)
- Délka alba: 14 skladeb, 54 min. 38 sec.
- Čas četby článku: 777 slov, 4 minuty
Písničková část: AOR, metal a heroický patos
Na vysvětlenou: na albu najdete jak klasické, písničkové skladby, tak i orchestrálky. Já to v krátké recenzi oddělil od sebe. A ještě vysvětlení AOR – Adult-Oriented Rock = rock pro dospělé.
Stan Bush – úvodní skladba „The Touch“ a čtvrtá v pořadí „Dare.“ Čistá esence heroického AOR: velké refrény, klávesové podklady, kytarové sóla, texty o odvaze a osudu. Ta úvodní je dnes skladbou kultovní! Ve vypjatých refrénových vokálech mi Stan Bush trochu připomíná zpěváka jménem Sammy Hagar. Což býval vokalista top kapely Van Halen. Skladba „Dare“ je možná ještě lepší: má víc dynamiky, skvělé aranže a krásně vystavěný refrén.
Mimo Transformers má Stan Bush dlouhou sólovou kariéru, skládal i pro filmy Bloodsport a Kickboxer.
N.R.G – track č. 2 „Instruments of Destruction! Tvrdší, metalovější poloha. Riffy, které by klidně mohly být na nějaké zapomenuté heavy‑metalové desce z roku 1985. Působí trochu genericky, ale v kontextu filmu má skvělou energii. Zaujme ječivý vokál zpěváka v závěru skladby.
N.R.G je americká hard‑rock / metalová kapela, aktivní v 80. letech. Kapela je dnes známá prakticky jen díky tomuto soundtracku.
Ikonická skladba a také tak trochu úlet
Spectre General – skladby „Nothin’s Gonna Stand in Our Way“ a „Hunger“ Typický arena rock / hair‑metal: vysoké vokály, kytarové běhy, rytmika na velké stadiony. Není to sice dokonalé rockové zlato, ale má to švih a přesně ten „metalový“ feeling, který k robotům měnícím se v kamiony sedí překvapivě dobře.
Spectre General je kanadská hard‑rock / heavy‑metalová kapela. Zajímavostí je, že jejich oficiální název je Kick Axe Studio jim kvůli právním sporům nedovolilo na tomto albu použít vlastní jméno, takže na soundtracku vystupují pod pseudonymem.
Lion – „The Transformers (Theme)“ je ikonická úprava hlavního motivu: kombinace svižné melodiky a heavy‑metalového zvuku. Kytarové riffy, synťáky, refrén, který se ti zaryje do hlavy. Tohle je přesně ten typ skladby, který definuje nostalgii.
Lion je americká heavy‑metalová kapela z Los Angeles (1983–1989). Stylově typický „LA metal“: rychlé riffy, vysoké vokály, melodické kytary.
Totální žánrový úlet na posluchače čeká od umělce Weird Al Yankovic ve skladbě „Dare to Be Stupid“ Je to parodická, synth‑popová věc, která ve filmu funguje jako komický kontrapunkt. Na albu je to skvělý zlom – připomíná, že Transformers nejsou jen heroický patos, ale i hravost a absurdita.
Weird Al“ Yankovic je americký komik, parodický hudebník, mistr pastiche (což je vědomé napodobení stylu jiného autora). V tomto případě Yankovic paroduje styl kapely Devo.
Vince DiCola: syntetický, dramatický Transformers
Instrumentální skladby borce jménem Vince DiCola tvoří druhou polovinu identity alba. Nutno podotknout, že některé jeho tracky hodně připomínají orchestrální pecky mistra jménem Jan Hammer a jeho top dílo Oh, Yeah? z roku 1976
Vince DiCola byl americký skladatel, klávesista a aranžér. Složil hudbu k filmům jako Staying Alive, Rocky IV a právě Transformers. DiCola byl také průkopníkem v používání sekvencerů při nahrávání soundtracku k filmu Rocky IV. Byl jedním z prvních, jenž využil
sekvenčních schopností prvních počítačů Fairlight CMI a Synclavier II
Krásný, takřka filmový track č. 3 „Death of Optimus Prime„, „Escape“ a „Autobot/Decepticon Battle“ jsou silně syntetické, rytmicky výrazné, často skoro prog‑rockové skladby. DiCola používá synťáky jako plnohodnotný orchestr – vrstvené plochy, dramatické modulace, rytmické patterny, které ženou děj dopředu.
Skladby „Unicron Medley„, „Moon Base 2 – Shuttle Launch“ a „Megatron Must Be Stopped“ naplno ukazují jeho schopnost budovat napětí: dlouhé medley, kombinace temných basových synťáků a jasných melodických linek. V kontextu „obyčejných“ osmdesátkového animáku je to překvapivě ambiciózní práce.
Tyhle tracky dávají albu dramaturgickou páteř – bez nich by to byla jen kompilace rockových songů. Díky nim máš pocit, že posloucháš skutečný filmový soundtrack, nejen něco, co bylo filmem či seriálem inspirováno.
Závěr Transformers
Transformers: The Movie – Original Motion Picture Soundtrack (20th Anniversary Edition, 2007) je skvělý příklad toho, jak může filmový soundtrack fungovat i jako plnohodnotné rockové album. Je to směs heroického AOR, metalového rachotu a syntetických, dramatických kláves. To vše dnes působí jako milovaná relikvie jedné éry.