Pharoah Sanders – Karma z roku 1969

Není to tak dávno, kdy na mém oblíbeném portálu Allmusic vyšel článek, který se věnoval v historii pozapomenutým a přitom velmi zajímavým jazzovým albům. A jedním z nich bylo připomenutí nahrávky Pharoah Sanders – Karma z roku 1969. Z dnešního pohledu se tedy jedná o hodně vousatou vykopávku. Při poslechu jsem hledal slova, kterými bych vyjádřil to, co při poslechu cítím, co se mi vybavuje.

Z alba doslova vyzařuje obraz pozdního léta roku 1969. Azurové pobřeží. Slunce sklouzávající k obzoru nad Středozemním mořem a v milionech odlesků třpytící se v lehkém mořském příboji. Směs vůně mořské soli, cigaretového kouře, dámských parfémů a rozpitých drinků. Šum rozhovorů v otevřených plážových barech. Bílé lněné košile, rozkvetlé promenády, moře a optimismus konce šedesátých let.

Hudba, která zní z reproduktorů na plážích Plage de la Glaye, Plage de la Fontanette nebo Plage de la Bouillabaisse v krásném přímořském a „četnickém“ městečku Saint-Tropez. A možná tam roku 1969 sedí u sklenky vína a poslouchá i Louis de Funès – a svět se zdá být nekonečně mladý.

Právě v tom spočívá kouzlo Karmy. Přes všechnu její spiritualitu nepůsobí odtažitě ani mysticky. Naopak. Má v sobě vzduch, teplo a lidskost.

Kdo byl Pharoah Sanders? (1940–2022)

Patřil k nejvýznamnějším představitelům spirituálního jazzu. Narodil se jako Farrell Sanders v Arkansasu a přezdívku „Pharoah“ získal až později během své hudební kariéry. V šedesátých letech se stal blízkým spolupracovníkem Johna Coltranea a převzal od něj nejen zájem o volnou improvizaci, ale také víru, že jazz může být prostředkem duchovního hledání. Jeho charakteristický tenor saxofon dokázal během několika minut přejít od něžného šepotu k eruptivnímu křiku, aniž by ztratil lidskost a vnitřní logiku.

Právě na přelomu šedesátých a sedmdesátých let našel Pharoah Sanders svůj osobitý hlas. Album Karma představuje okamžik, kdy se všechny vlivy spojily v jediný celek: africké rytmy, gospel, free jazz, východní spiritualita i americká tradice blues.

Impozantní sestava hudebníků

Na albu Karma se sešla opravdu výjimečná banda muzikantů, která měla zásadní podíl na jejím jedinečném duchovním vyznění. Pro fanouška jazzu je to téměř „all-stars band.“

Osoby a obsazení:

Pharoah Sanders – tenor saxofon, Leon Thomas – zpěv, perkuse, Lonnie Liston Smith – klavír, Julius Watkins – lesní roh, Reggie Workman – kontrabas, Richard Davis – kontrabas (ve skladbě The Creator Has a Master Plan), Ron Carter – kontrabas (ve skladbě Colors), Billy Hart (William Hart) – bicí (ve skladbě The Creator Has a Master Plan), Freddie Waits – bicí (ve skladbě Colors), James Spaulding – flétna (ve skladbě The Creator Has a Master Plan), Nathaniel Bettis – perkuse (ve skladbě The Creator Has a Master Plan)

Z dnešního pohledu zaujmou především čtyři jména:

• Ron Carter, pozdější legenda spojená s druhým velkým kvintetem Milese Davise.
• Lonnie Liston Smith, který se později vydal směrem ke kosmickému fusion a spiritual jazzu a natočil řadu nádherných sólových alb.
• Leon Thomas, bez jehož hlasu by skladba The Creator Has a Master Plan nebyla tím, čím je. Jeho hrdelně bublající vokální technika dodává skladbě téměř africký či obřadní rozměr. Někde píšou, že se jedná o jódlování. K tomu má ale vokální projev Leona Thomase daleko.
• Zajímavostí je také Julius Watkins. Lesní roh je v jazzu poměrně vzácný nástroj, ale na Karmě vytváří nenápadné harmonické barvy, které dodávají nahrávce zvláštní sametovou hloubku.

Recenze Pharoah Sanders – Karma

Zajímavostí je, že hlavní skladba The Creator Has a Master Plan byla natočena 14. února 1969, zatímco „Colors“ vznikla o pět dnů později. Album obsahuje pouze dvě skladby, ale jejich stopáž vydá na dvě další LP desky. Sanders nabízí hudbu, která dýchá vlastním tempem.

A ještě jedna drobná poznámka k délce skladby The Creator Has a Master Plan: původně byla rozdělena na dvě části kvůli limitům vinylové LP desky. Ve skutečnosti jde o jeden souvislý, přibližně třiatřicetiminutový hudební proud, který zabírá většinu alba.

Pojďme si skladbu poslechnout. The Creator Has a Master Plan je ústřední a legendární skladba alba. Je jedním z nejvýznamnějších děl celého spirituálního jazzu. Začíná nenápadně. Jemná basa, pulsující rytmus a hlas zpěváka Leona Thomase vytvářejí atmosféru klidu a optimismu. Hlavní motto skladby je jednoduché: svět má řád, život má smysl a člověk je součástí většího celku. V roce 1969, v době společenských otřesů, válek a kulturních revolucí, to znělo jako radikální prohlášení.

Postupně se však hudba začne proměňovat. Sandersův saxofon opouští melodickou zdrženlivost a vstupuje do oblastí čisté emoce. Jeho tón se láme, skřípe, sténá a plane. Není to technická exhibice, ale vyjádření pocitů, které nelze převést do slov. Každý výkřik saxofonu působí jako snaha prorazit hranici mezi fyzickým a duchovním světem.

Leon Thomas mezitím předvádí svůj slavný hrdelní vokální styl, který skladbě dodává téměř šamanský rozměr. Jeho styl zpěvu se stává dalším nástrojem.

Největší síla skladby spočívá v kontrastech. Chvíli posloucháme téměř meditační pasáž plnou světla, aby ji vzápětí vystřídal bouřlivý freejazzový chaos. Jenže právě v tomto zdánlivém chaosu je ukrytý smysl díla.

Když se skladba po dlouhém putování opět vrací k úvodnímu tématu, nepůsobí to jako návrat na stejné místo. Posluchač se změnil. Prošel hudebním obřadem, který jej provedl pochybnostmi, extází i očistou. Jen málokterá jazzová kompozice dokáže vytvořit tak silný pocit duchovní katarze.

Barvičky na albu Pharoah Sanders – Karma

Colors – po monumentální The Creator… působí druhá skladba alba téměř jako ranní probuzení po dlouhé noci. Skladba je mnohem kratší, komornější a zdrženlivější, přesto v sobě nese stejnou duchovní esenci jako její slavnější sestra.

Od prvních tónů se rozprostírá lehká, skoro snová atmosféra. Sanders zde není divokým prorokem ženoucím svůj saxofon do extatických výbuchů. Místo toho kreslí jemné hudební tahy, jako malíř pracující s vodovými barvami. Není náhodou, že skladba nese právě název Colors. Hudba skutečně vyvolává obrazy barev, světla a proměnlivých odstínů nálad. Opět tu slyším „civilní“ zpěv mistra jménem Leon Thomas.

Závěr

Karma není album, které by se dalo poslouchat jako zvuková kulisa na pozadí k nějaké práci! Rozhodně to není ani sbírka jazzových standardů určených k nenáročnému poslechu! Je to dílo, které vyžaduje otevřenost, nastražené uši a čas. Odměnou je však jedna z nejhlubších hudebních zkušeností, jaké jazz nabízí.

A právě  track The Creator Has a Master Plan zůstává jeho korunovačním klenotem. Skladba, která ani po více než půlstoletí neztratila nic ze své síly. Její poselství optimismu, duchovní jednoty a hledání vyššího smyslu dnes možná působí ještě aktuálněji než v době svého vzniku.

Zdroje: https://www.pharoahsanders.com/karma, https://www.jazzmusicarchives.com/album/pharoah-sanders/karma, https://www.discogs.com/release/873261-Pharoah-Sanders-Karma