Konrad Henlein – Život a smrt – Emil Hruška

Velmi zajímavou knihu napsal spisovatel a publicista Emil Hruška. Představuje v ní mimořádně čtivou a historicky precizní sondu do života muže, který zásadním způsobem přispěl k rozbití předmnichovského Československa. Emil Hruška, známý svým zaměřením na literaturu faktu z období druhé světové války, v tomto díle úspěšně demýtizuje postavu vůdce sudetských Němců. Detailně popisuje jeho život a poněkud podivnou smrt. Konrad Henlein byl obyčejný přizdisráč! Nic jiného. A tak mě tak trochu překvapuje, že je v závěru knihy věnováno tolik prostoru právě jeho smrti. Jako by to nebylo jedno…

Henlein, co by bázlivý herec na pódiu předmnichovské republiky

Jedním z nosných témat knihy najde čtenář v odhalení Henleinovy skutečné povahy. Autor ho nelíčí jako démonického, geniálního stratéga, či neohroženého vůdce sudeťáků, ale naopak, jako průměrného, málo vzdělaného bankovního úředníka a učitele tělocviku, který měl sklony k vrozené bázlivosti, kterou občas korunoval doslova útěky od problémů.

Jak je možné, že Henlein vešel do přízně Hitlera?

Kniha na toto téma skvěle odpovídá. Henlein byl totiž ideální, tvárnou figurkou! Kterou si kdekdo doslova „namazal na chlaba!“ Na rozdíl od radikálnějšího a inteligentnějšího K. H. Franka. Henlein dokázal svým umírněným vystupováním dlouho klamat západní mocnosti i československou vládu. Zajímavostí také je, že ač byli oba dva absolutně odlišní, Henlein to s K. H. Frankem občas táhl takříkajíc „za jeden provaz.“

Detektivní styl knihy a nová fakta

Kniha Konrad Henlein – Život a smrt se čte jako literatura faktu, tak trochu kombinovaná s detektivkou. Hruška prokazuje skvělý vypravěčský talent; text není žádným suchopárným výčtem dat, ale dynamickým historickým příběhem prokládaným citacemi z dobových dokumentů a svědectví. Pro případné badatele tu na konci každé kapitoly nejdete soupis odkazů na jiné publikace, ze kterých spisovatel Hruška čerpal.

Sebevražda Konrada Henleina?

Tomu tématu je – celkem překvapivě – věnována velká část závěru knihy. Soustředí se na Henleinův konec v americkém zajetí v Plzni v květnu 1945. Autor přináší nová zjištění a kriticky zkoumá zažité klišé, že se Henlein jednoduše podřezal střepem z vlastních brýlí! Čímž dává závěru knihy silný investigativní náboj.

Navíc: sebevražda hluboce odporovala fanatické morálce gestapáků! Morálku, kterou do poslední chvíle Henlein vyžadoval od svých podřízených.

Jak autor Hruška poznamenává: „…Henleinovo tělo bylo po pitvě extrémně rychle zpopelněno. Cituje dobové zprávy, podle kterých byl jeho popel doslova „rozprášen na okrajích okolních silnic!“ Což pochopitelně znemožnilo jakoukoli pozdější exhumaci či nezávislé soudně-lékařské přezkoumání!“ Ve wikipedii zmiňované pohřbení Henleina v neoznačeném horbě na plzeňském hřbitově zřejme bere za své…

Proč tomu tak bylo? Toť otázka. Na kterou dnes už nikdo nezná odpověď. Možná leží zaprášená v nějakém tajném archívu americké armády. Hruška na to jde zřejmě ze správného konce. Nastiňuje možnost rychlé likvidace někoho, kdo mohl být příliš nebezpečným svědkem v nadcházejících soudních procesech! Vzpomeňme si na úvod tohoto článku. Kde se zmiňuji ( a v knize jest psáno) jaký byl Henlein bázlivý přizdisráč a útěkář od probémů. Možná měl někdo sakra veliký strach, aby se rozklepaný a připosraný Henlein u soudu nerozpovídal! Možná by se tehdy mnozí vysoce postavení českoslovenští i západoevropští politici hodně zapotili…ne-li se přímo ocitli pod šibenicí za spolupráci s nacisty…

Závěrečné shrnutí

Kniha má rozsah 216 stran, což z ní dělá poměrně útlý, ale informacemi nabitý svazek. Text doprovází bohatá fotografická příloha, která obsahuje i méně známé, nebo do té doby nepublikované snímky z Henleinova soukromého i politického života.

Silné stránky knihy: vypíchnul bych čtivost, schopnost psychologicky vykreslit historickou postavu, práce s prameny a detektivní rozkrývání Henleinovy smrti.

Slabé stránky knihy: budou-li se akademičtí badatelé v knize rýpat, asi se z ní moc nepřiučí. Možná něco najdou v odkazech na konci každé kapitoly. Kniha je v některých pasážích až příliš stručná. Autor Hruška upřednostňuje spád děje před vyčerpávajícími historickými detaily, které stejně běžného čtenáře moc nezajímají!

Emil Hruška napsal knihu, která by neměla chybět v knihovně každého, koho zajímají dějiny Sudet a pozadí tragických událostí roku 1938. Henleina ukazuje v celé jeho lidské malosti a politické zrůdnosti. Ukazuje ho, jako muže, který vlastně nikdy plně nepochopil hru, do které se nechal Hitlerem zapojit. Henlein byl na vrcholu blaha, když do ašského výběžku a dál do Sudet přijel Hitler a Konrad mu mohl být po boku. To byly asi nejšťastnější hodiny v jeho životě…

Také si přečti…