Znáte někoho z jazzové historie, kdo by byl bez jakýchkoliv skrupulí srovnáván s ikonou jazzové trubky jménem Miles Davis? Vězte, že tím člověkem je Herbie Mann! Hráč na flétnu. Že ho neznáte? Není divu. A je to škoda! Tenhle flétnista totiž natočil spousty krásných desek! Najdete v nich neskutečně rozmanité žánry. Jsou libo afro-kubánské rytmy? Toto album Herbie Mann – At Village Gate z roku 1961 jest toho důkazem. A co Afrika? Není problém. Disko music? I tenhle žánr mezi deskami Herbie Manna najdete! Proč tedy není tak populární a známý, jako Miles Davis? Pomůžu si slovy hudebního kritika George Kanzlera, který to vysvětluje takto: cituji:
„Mannova kariéra, jak ve své poutavé povaze, tak v objetí různých hudebních stylů, je paralelní s kariérou Milese Davise. Mann bojoval za brazilskou hudbu. Když Miles spojoval jazz s rockem, Mann se spojoval s memphiským soulem a jižanským rockem. Byl také časným představitelem world music. Ale zatímco Miles byl obvykle oslavován jako vizionář, Mann byl odmítnut, jako pouhý popularizátor, který se zaprodává…“
Krátký pohled do historie
Je to tak. Miles jest považován za boha jazzové trubky. A na hvězdu jménem Herbie Mann se poněkud zapomíná. Že prý zaprodaný populizátor…
A přitom to byl první člověk, který – ano – zpopularizoval flétnu v jazzu! Ovšem byl to také první člověk, který už v roce 1959 (!) cestoval po Africe a po návratu natočil skvělé album „Flautista“ v afrokubánském stylu! V Americe načal fůzi klasického jazzu s jižanským rockem, blues, reggae či funkem. V roce 1961 cestuje po Brazílii a v jeho tvorbě začíná rezonovat styl bossa nova. Zkrátka: počátkem šedesátých let se na jazzovém nebi zjevuje – vedle Milese Davise – nová hvězda, a tou je mistr ve hře na flétnu Herbie Mann. Anebo obráceně? To ať si rozsoudí každý fanoušek. Ano, Miles Davis byl vizionář, Herbie Mann prvním jazzmanem, který do jazzu vnesl – a úspěšně aplikoval – prvky world music! A roztančil publikum! To Davis nedokázal!
Herbie Mann At The Village Gate
Starý desky jsou hezký. A tahle obzvlášť! 17. listopadu 1961 natočil živé album At Village Gate a kritiky šokoval následný vysoký prodej této nahrávky. Je tu přece trumpetista, megahvězda Davis! A kdo je, sakra, tenhle chlap s flétnou v ruce!? Jak je možné, že má takový úspěch!? Že se jeho desky prodávají více, než Davisovy!?
Tady hledejme odpověď. Nejen na tomto live albu „Herbie Mann At The Village Gate“ je totiž zřetelně slyšet to, co flétnista Mann „nasával“ v letech předchozích. A čím tak provokoval! Klasické pojetí jazzu je zde výrazně namixované směrem k popu a melodickým linkám, slyšeným kdesi v Karibiku a latinské Americe. Duc, duc, boom, boom, duc, duc, boom boom! A jak to tak bývá, mnohé jazzové puristy to tehdy pohoršilo! Ksakru! Co si ten Mann dovoluje!? Prznit klasický jazz pochybnými tanečními rytmy! Co to má, ksakru, být!? Jazz hraný na flétnu a vibrafon!? Do toho podmanivá až hypnotická bicí sekce s výrazně afro-latinskými rytmy, které nutí člověka dupat do rytmu – a dokonce tancovat!? Máme tu přece swingující orchestry, dechové sekce, chrlící k tanci swingové noty!
Jenže lidi zabrali! Těm se to moc líbilo! Viz tohle live album „Herbie Mann At The Village Gate“.
Pro ilustraci, jen malý náhled na hudební scénu toho roku. Beach Boy vydali svůj první singl, The Beatles vystupují poprvé v Cavern Clubu, svá alba vydávali takové veličiny, jako Frank Sinatra, Ella Fitzgerald, Dalida, Ray Charles atd.
——
Malá recenze
Boom! Na scénu vlétne Herbie Mann se svým albem At Village Gate. A způsobí poprask! Titulní skladba „Coming Home Baby“ se v této vybrané společnosti nečekaně stala jakýmsi popovým hitem, melodicky zvlněným – a pravověrným jazzovým postupům hodně vzdáleným.
Herbie Mann není na této desce pouhým sólistou, jeho flétna není osamoceně povystrčená před houštinu dalších nástrojů. Vybranou a vyrovnanou společnost mu tady tvoří sekce perkusí a bicích, které zručně ovládají Chief Bey a Rudy Collins, na conga mazlí rytmus Ray Mantilla.
Celou nahrávku doslova prosvětluje velmi přítulný zvuk vibrafonu Hagooda Hardyho. O basové party se tu dělí Ahmad Abdul-Malik a Ben Tucker, a drží až hypnoticky repetitivní riff.
A je vám to hodně příjemný poslech! Už chápu, že se to lidem před více jak 62 lety líbilo. A podívejme se dnes. Právě fůze jazzu s world music je tolik žádaná!
Další skladby…
… jsou již z pera nadčasového umělce George Gerschwina. Herbie Mann je však totálně „převařil“. Jeho kompozice „Summertime“ a „It Is Not Necessairily“ jsou jazzové chuťovky, zajímavě okořeněné styly bossa nova a samba. Vše plyne na laskavé „latino-americano“ vlnce, ta šumí, bublá a není nijak dotěrná, jen tak smáčí naše šlapky, jako mořský příboj při setmění.
V „It Is Not Necessairily“ slyším nadpozemské soló mistra Manna, po kterém následuje božský vibrafon Hagooda Hardyho. A na pozadí si kdosi prozpěvuje, možná Hardy, možná sám Herbie Mann. Ale to ještě není konec! Po zvolnění následuje přímočarý rytmus, páteřní repetitivní melodie, do které jsou vkládána další sóla! Excelentní Ben Trucker na basu. Pak následuje rytmická sekce, africké bubínky, perkuse, kteréžto nástroje posluchače doslova vynesou do world music jazzových výšin, mámených hypnotickými africkými rytmy! Boží věc!
Jak poslouchat
Dovoluji si tu připojit svoji zkušenost. Při přehrávání této desky jsem zjistil jednu jedinou polohu! Zhasnout a volume doprava. Rázem se před vámi rozprostře ruch a šum slavného newyorského jazzového klubu Village Gate na Bleeker Street v Greenwich Village, na pódium nastoupí Herbie Mann se svoji smečkou… a rázem se ocitáme v roce 1961, v čase, kdy bylo ve světě všechno úplně, úplně jinak. Já se tehdy narodil…
Nevím, jak to říct, ale já z této nahrávky slyším…svobodu, vážení! Uvolněnost, free music, hrát, co mě baví, a co baví publikum! Vem čert swing! Tohle je pra-kořen world music!
Herbie Mann se svým albem At Village Gate způsobil rozruch! A přitom je celé album vysloveně pohodové až mazlivé. Ovšem klasických jazzových postupů si tu pravověrný jazzman moc neužije. Je tu Afrika, Brazílie…
Na závěr…
…ještě jedna zajímavost. Herbie Mann se vlastním jménem jmenoval Herbert Jay Solomon a byl zakladatelem hudebního vydavatelství Embryo Records, u kterého svoje dílo vydával i náš slavný kontrabasista Miroslav Vitouš.