Raye – This Music May Contain Hope (2026)

Na hudební scénu, která v posledních letech často tápe mezi studiovou sterilitou, nanicovatými texty a přepjatou produkcí, tehdy doslova vtrhla excelentní britská zpěvačka Raye s deskou, která působila jako zjevení! A nyní tu máme pokračování! This Music May Contain Hope je album, jež by klidně mohlo vyjít v době, kdy Aretha Franklin kralovala rádiím, Marvin Gaye psal své skladby a jazzoví aranžéři se nebáli velkých gest.

Ano, máme tu fungl novou „fošnu“ mé oblíbené zpěvačky Raye! A v sedmnácti skladbách zní přesně to, co od této divy očekávám. A zcela jistě nejsem sám. Raye totiž přináší monumentální, neskutečně žánrově rozkročené a emocionálně vrstevnaté album, které se pohybuje mezi jazzem, rozmáchlým bigbandem, soulovou intimitou, orchestrální pompou a osobní zpovědí. Kritici jej přijali s nadšením a není těžké pochopit proč.

Vokál Raye – všehochuť

U “zpěvu” Raye se musím zastavit. Uvozovky jsou na místě, neb na téhle desce je její hlas spíš texturou než nositelem melodie. Slyším tu rytmizovanou řeč, která se jen lehce opírá o tempo, dosti často z něj ale utíká. Když přejde do zpěvu, je to pořád velmi nízkoprahové: melodie jsou krátké, úsporné, často jen pár tónů, přecházející do recitativu. Zpěv působí jako prodloužená řeč, ne jako klasická vokální linka. Rytmus je volný, někdy až „za beatem“, jako by mluvila do prostoru.

Co Raye umí, co je její markou

Předvádí tu neuvěřitelnou schopnost přeskakovat mezi styly, aniž by album ztratilo soudržnost. Kritici vysoce oceňují právě tuhle „chameleonskou“ kvalitu! 

Je to jako pohled do kaleidoskopu. Vidím krystaly jazzu, pootočím, krystaly se sesypou a vytvoří nový obraz – operní a operetní hudbu, další pootočení a přesypání. A je tu soul, pop, gospel, velké orchestrální plochy. To vše se neustále přesypává, krystaly se mísí a skládají do překvapivých hudebních tvarů.

Zmíním pár skladeb

V úvodní skladbě/věci „Intro: Girl Under the Grey Cloud“ Raye pronáší filmově laděný, mluvený monolog, který uvádí příběh opilé, osamělé ženy bloudící noční Paříží. Je to atmosférická scénická viněta – žádný zpěv, ale dramatické „nastavení scény”. Ve které se bude zpěvačka v dalších skladbách mistrně pohybovat.

Velmi zajímavá skladba na posluchače čeká pod názvem „Click Clack Symphony.“ To slavný skladatel Hans Zimmer přináší nefalšovanou filmovou monumentalitu. Je to doslova orchestrální exploze, která zní jako soundtrack k vlastnímu zhroucení i znovuzrození.

Slavný americký zpěvák Al Green⁽¹⁾ (jeden z nejnadanějších šiřitelů soulové hudby) zase do písně „Goodbye Henry“ vnáší starosvětskou duši. Skladba, která by v roce 1974 klidně mohla rotovat na jukeboxech v memphiských barech. Greenův hlas tu zní jako starý přítel, který se vrací domů.

⁽¹⁾Al Green (80) je americký soulový a gospelový zpěvák, jeden z nejvýraznějších hlasů 70. let a dodnes považovaný za jednoho z největších interpretů soulové hudby

A pak jsou tu dvě skladby z “rodinné líhně”! Sestry Raye – Absolutely a Amma v písni „Joy (feat. Absolutely & Amma)“zpívají o tom, že naděje se vrací pomalu, ale jistě, a že i po temných časech může přijít chvíle, kdy si člověk uvědomí: „Takhle chutná radost. A já ji zase cítím.“ Obě sestry dodávají písni duchovní, až gospelový rozměr.

Rodinné téma se věnuje i dědečkovi ve „Fields (feat. Grandad Michael).” Je to intimní vzpomínka na dětství, rodinu a kořeny. Raye se v ní vrací k místům, kde vyrůstala – k polím, loukám a okamžikům, kdy byl svět ještě jednoduchý a bezpečný. Hlas jejího dědečka Michaela dodává písni autentickou něhu. Mluví klidně, moudře, jako někdo, kdo už viděl mnoho, ale stále věří v dobro a v naději.

Raye umí být nekompromisní

Ale také brutálně upřímná jako ve skladbě „I Hate The Way I Look Today“. Nebo také skrytě a nenápadně něžná v „I Know You’re Hurting“. Raye zpívá o člověku, kterého miluje a který se tiše mentálně i fyzicky rozpadá, i když navenek působí silně. Je to píseň o skryté bolesti, vyčerpání, přetvářce a nabídce bezpodmínečné opory.

Svým způsobem brilantně satirická je Raye v písni „The WhatsApp Shakespear“. Zpívá v ní o manipulativním, nebezpečném muži, který používá sladká slova, poezii a WhatsApp romantiku jako zbraň. Je to příběh svádění, zradě, útěku a přežití, vyprávěný jako moderní shakespearovská tragédie.

„Where Is My Husband!“ je skladba, která prorazila žebříčky a nastavila tón celému albu. První singl, který rozhodně „zapálil“ velkou vatru zájmu a očekávání nového alba u všech fanoušků Raye.

Proč ten krásný muž čeká, až zestárnu? – proč už zkouší mou trpělivost? Bojím se jen, že si bere čas s jinými ženami, které nejsou se mnou – zatímco jsem procházela žádosti – počkej, až ho dostanu do rukou, tak mu vynadám, jak dlouho mě nechal čekat, čekat –
modlím se k Pánu, aby ho dal do mého milujícího náručí – navzdory mým frustracím

Co mi trochu vadí – a nechápu – proč Raye v závěrečné „Fin“ zvolila dlouhý výčet poděkování – rodině, spolupracovníkům, orchestru, producentům. Je to opravdu jako film, kde běží závěrečné titulky a hudba pomalu mizí. „Fin.“ není píseň v tradičním slova smyslu. Je to závěrečná kapitola, která shrnuje: že hudba může být místem, kde se dá na chvíli spočinout. Že album je o naději, že cesta byla dlouhá, a že posluchač není sám. Hmm…

Závěrečné hodnocení

This Music May Contain Hope je album, které potvrzuje, že i v dnešní době může vzniknout dílo spojující moderní výraz s tradičními hodnotami hudebního řemesla. Raye se podařilo vytvořit nahrávku, jež zaujme jak příznivce současného popu, muzikálu, tak posluchače velkokapelových bigbandů či filmových melodií. Je to nahrávka pro ty, kteří bez výhrady oceňují mimořádně kvalitní vokální projev a promyšlené aranže.

NOVINKY