Františkovy Lázně – historie a FOTO-GALERIE

Ve Františkových Lázních se nachází více než dvacet minerálních pramenů. Za první doložený se považuje vývěr známý jako „dolnická kyselka“, poprvé zmíněný už v roce 1406. Zajímavostí je, že objev není připisován žádné konkrétní osobě. Šlo o přirozený vývěr, který lidé využívali od středověku. Asi jim zvláštní voda z pramene chutnala, byť o jejím složení věděli kulový…

Ačkoli první prameny byly známy už v té dávné době, moderní rozvoj lázní je spojen až s působením dr. Bernarda Adlera na přelomu 18. a 19. století, který nechal prameny odborně zachytit a položil základy lázeňského města.

Historické okénko do dob vzniku lázní

Když dr. Bernard Vincent Adler na konci 18. století začal prosazovat myšlenku, že by se uprostřed slatinných močálů měly vybudovat moderní lázně, většina lidí si ťukala na čelo. Místo bylo nehostinné, plné komárů a bahna. Prameny byly nekontrolované, často zanesené a špatně přístupné. A místní vrchnost měla pocit, že jde o zbytečný výmysl.

Když Adler předložil svůj plán, jeden z úředníků údajně prohlásil:

„Kdo by se sem proboha jezdil léčit?“

Adler se nenechal odradit. Naopak. Aby přesvědčil úřady, že prameny mají skutečně léčivou sílu, nechal prý záměrně zanést do Vídně několik lahví františkolázeňské vody — ale bez označení původu. Lékaři ve Vídni byli nadšení:

voda měla výjimečné chemické složení,
byla stabilní,
a její účinky byly srovnatelné s nejproslulejšími evropskými lázněmi.

Teprve když se začali ptát, odkud ta „zázračná voda“ pochází, Adler jim sdělil pravdu. A najednou se z bahnité pustiny stal strategický léčebný poklad!

Největší doba slávy

Tu zažily Františkovy Lázně na přelomu 19. a 20. století, tedy zhruba v období 1880–1914. Tato éra se v pramenech označuje jako „zlatý věk lázní“ a byla spojena s nebývalým rozvojem, prestiží i návštěvností.

Po povýšení na město v roce 1865 a napojení na evropskou železniční síť se Františkovy Lázně staly světovými lázněmi. Roční návštěvnost dosahovala až 20 000 pacientů a téměř 80 000 lázeňských turistů. Město se rozvíjelo ve všech směrech. Hlavně architektonicky: vznikaly parky, kolonády, nové lázeňské domy. Františkovy Lázně se staly módním místem evropské smetánky. V této době se zde léčily významné osobnosti, a lázně tak získaly mezinárodní společenskou prestiž.

Významní hosté lázní

Ludwig van Beethoven – přijel kvůli léčbě a klidu, který v lázních hledal před dokončením velkých děl.

Fridrich Vilém III., pruský král – lázně si oblíbil natolik, že sem posílal i členy dvora.

Marie Luisa, manželka Napoleona – přijela inkognito, ale stejně ji všichni poznali.

František I., rakouský císař – podle něj lázně nesou jméno.

Johann Strauss starší – dirigoval zde koncerty a lázeňské sezóny miloval.

Alfred Nobel ve Františkových Lázních – a proč se o něm moc neví? Nobel byl celoživotně nemocný člověk: trpěl zažívacími potížemi, bolestmi hlavy, nervozitou a později srdeční chorobou. Lékaři mu doporučovali klid, minerální vody a bahenní procedury. A právě proto se v 80. letech 19. století léčil v západočeských lázních, mezi nimi i ve Františkových Lázních.

Jeho pobyt není tak slavný jako pobyty Goetha nebo Beethovena, protože Nobel byl extrémně nenápadný, uzavřený a cestoval inkognito. Ale v lázeňských kronikách se jeho jméno objevuje – a to je pro historiky dostatečný důkaz.

Lázeňský ráj

Železnice umožnila příjezd hostů z celého Rakouska‑Uherska i Německa. Slatinné procedury a léčba ženských onemocnění byly v Evropě unikátní. A údajně jsou i dnes! Městská zeleň a parky byly přebudovány do moderní anglické podoby, což vytvořilo charakteristický „lázeňský ráj“.

Zajímavost na závěr

V roce 1812 přijel do Františkových Lázní na léčbu Johann Wolfgang Goethe! Tehdy už evropská celebrita, básník, ministr, vědec, muž, který určoval kulturní tón celé epochy. A nebyl tu poprvé: Františkovy Lázně si zamiloval natolik, že se sem vracel opakovaně. Jenže tentokrát se stalo něco, co se do lázeňských legend zapisuje zlatým písmem.

Ve stejném období se tu léčil také bavorský král Maxmilián I. Josef. A protože oba pánové byli milovníci kultury, přírody a dobré konverzace, začali spolu trávit čas na procházkách a při procedurách.

A pak přišla věta, která se stala nesmrtelnou:

„Když se tu léčí král a Goethe, musí to být opravdu dobré lázně.“

Tuhle poznámku prý pronesl jeden z hostů, který je zahlédl spolu. A měl pravdu – Františkovy Lázně se díky takovým návštěvníkům staly módním a prestižním místem, kam se jezdilo nejen kvůli zdraví, ale i kvůli společenskému lesku.