Wharfedale Diamond 9.5 – vintage reproduktory

Tohle, prosím, není recenze! U takto starých reproduktorů by to postrádalo smysl. Prostě tu mám opět jeden hodně zajímavý model. Tentokrát z Anglie. Byť jsou hodně letité, tento konkrétní model se nachází ve stále špičkové kondici, jak vzhledové, tak funkční. Je na něm vidět, že předchozí majitel byl člověk pečlivý, který se o reproduktory staral. Takže po nedávno zde testovaných starých „domácích“ kráskách pod značkou Tesla ARS 1034 tu mám další diamant. Doslova. Wharfedale Diamond 9.5. Hledal jsem, kam datovat vznik této sestavy. Podle dílčích informací, které ovšem nemohu ověřit, byla tato řada vyráběna v rozmezí let 2005 až 2010.

Diamond 9.5 jsou soustavou třípásmovou. Materiálem 16,5 cm středového a basového měniče je kevlar. V průměru 2,5 cm kalotka vysokotónového reproduktorku je tkanina. Kabinet má soudkovitý tvar, vepředu měří na šířku cca 18 cm, v nejširším místě 22 cm, aby se vzadu zúžil až na 15,5 cm. Hurá, konečně žádná hranatá bedna!

Na první pohled

Na ten dávám. Jak na mě při prvním seznámení reproduktory zapůsobí. V případě těchto podlahových repro bych mluvil o prvotním pocitu solidnosti a mimořádné estetické čistoty. A zamilovanosti! Ano, já se do nich zakoukal! Až tak, že jsem je bez okolků zařadil do mé hi-fi sestavy. Viz. foto. Moc se mi líbí pěkná barva, v krásném kontrastu s černými reproduktory. O všem budu psát dále.

Při dalším zkoumání jsem našel pár kladů až výjimečností, ovšem i pár záporů. Těmi začnu. Celý korpus není potažený přírodní dýhou, ale „pouze“ syntetickým vinylem. Čímž bylo ve „své době“ učiněno zadost příznivé ceně, která tehdy činila v přepočtu asi 19 tisíc korun. Tedy kompromis. Naštěstí vinylový dekor, v tomto případě s profilem a barvou třešňového dřeva, působí až luxusně! A to i po tolika letech!

Další zápor, či spíše podivnost, jsem našel na připojovacích terminálech. Dva jsou vyvedené pro zapojení banánků, ovšem další dva jsou zaslepené, a tedy určené pouze pro vidličku. Nějak jsem nepochopil, proč tomu tak je. Abych to při testu zbytečně nekomplikoval, vše jsem jednoduše zapojil na holý drát, viz. foto níže.

Klady, plusy, zkrátka to, co vidím, jako zajímavé

Výrazně „soudkovitě“ zakřivené strany skříně 9.5 redukují vnitřní stojaté vlny, a to je pro výslednou reprodukci vždy přínosné. Na zadní straně se nachází bassreflexový otvor o průměru cca 6 cm, který umocňuje rozšíření hlubokých basů reproduktoru. Zaujal mě kovový (!) rám, (nějaká slitina) který spojuje výškový a středový reproduktor. Žádný plast! A totéž platí o dílu, ve kterém jsou namontovány 4 terminály, které umožňují případné zapojení bi-wiring či bi-amping. Onen kus je také kovový, a to se nevidí ani u mnohem dražších reproduktorů! A pozor, je tu šperk v podobě vlastních konektorů! Jsou vyosené pro snadné zapojení kabelů, opravdu bytelné a… pozlacené! Je opravdu radost se dívat na tuto zadní část reproduktoru…hm, škoda, že terminály nejsou vepředu😊 Palec nahoru!

A další plusové překvapení! Zmínil jsem se o něm už výše v textu. Wharfedale Diamond 9.5 obsahují tkané 6,5palcové kevlarové středobasové a basové měniče, které se hodně podobají těm, které vidíme na Bowers & Wilkins reproduktorech, až na to, že zde jsou černé a B&W jsou světle žluté. Znovu musím napsat a o krásném kontrastu s vinyl-třešňovým dekorem.

At teď to hlavní, zvuk!

Britský pár hraje úžasně melodicky, disponuje něčím, co bych nazval jako zajímavá přirozenost. Přednes je velice živý a muzikální. Repro poskytuje dostatek basů, střední i vysoké pásmo je dobře prokreslené a svižné. U basové složky je to tak, že je zřetelná, dynamická, „živoucí“, ale nečekejte, že vám budou nízké kmitočty hýbat nábytkem, nebo že rozdrnčí okna v pokoji! Basů je tak akorát, ovšem prudit sousedy už můžete.

Zajímalo mě, jak si povedou Wharfedale Diamond 9.5 s plnormátovými signály .flac, wave, či Hi-res? Se kterými si naše Tesly 1034 neporadily. Je vidět, že rozdíl min. deseti let hraje roli. Tyhle reproduktory už mají elektroniku plně přizpůsobenou ke zpracování digitálního signálu z CD.

Do beden jsem pustil postupně jazz, rock, Vláďu Mišíka, jazzovou trubku Milese Davise, jazz-rock kapely Jazz Q. Staré Katapult, Jiřího Schelingera, synth pop Báry Basikové, varhanního mága Mariána Vargu. Signálu jsem pouštěl z LP, CD, tak i v plno formátech HI-res. Se vším si Wharfedale Diamond 9.5 poradily bez problému!

Umístění

S tím jsem trochu laboroval. Repro musí být umístěné dál ode zdi, neb má v zadní části bassrefexový výdech. Mě se osvědčila vzdálenost kolem 20 cm. Rozteč mezi reproduktory jsem nastavil asi na 152 cm, což je nejvíc, co si mohu v mém poslechovém koutu dovolit. Myslím, že je to dostačující, stereo báze je dostatečně rozšířená a stále čitelná. Repro jsme vyosil tak, aby se pomyslné linky protínaly v místě poslechu.

Reproduktory jsem zkusmo postavil i na 67 cm vysoké stojany. Bylo to zajímavé, zvuk se jako by rozšířil, provzdušnil, ale měl jsem pocit, že se trochu vytratila basová složka.

Co říct závěrem. Dnes se Wharfedale Diamond 9.5 dají sehnat v ceně mezi 5-7 tisíci korunami. Pokud jsou v tak udržované stavu, jako tento konkrétní model, a který bych klidně označil „skoro-jako-nový“, určitě bych doporučil koupi. Ovšem tomu by měl předcházet důkladný poslech! Neb jsem se kdesi dočetl, že díky své kvalitní reprodukci byly tyto repro dost často využívány k ozvučování větších prostor, jako tělocvičny a přednáškové sály. A ve mnoha starých diskusních stránkách je zmiňováno, že tyto repro bývaly součástí sestav domácích kin, jako hlavní reproduktory. A vesměs chváleny za věrnou reprodukci filmové hudby. Ve všech případech mohly dostat řádně zabrat. Takže bacha při koupi! Poslech nutný!