AFI – Silver Bleeds the Black Sun – 2025

Dovoluji si vám představit hodně zajímavou kapelu. Její název je AFI, neboli“A Fire Inside“. Jedná se o americkou smečku z Kalifornie, která vznikla v roce 1991. Tvoří ji dva původní členové: jmenovitě zpěvák Davey Havok a bubeník Adam Carson. Dalšími členy jsou baskytarista a klávesista Hunter Burgan a kytarista Jade Puget. Na svém kontě mají již 12 studiových alb, tekže se nejedná o žádná ořezávatka. Jenže, vsadím boty, že ji u nás skoro nikdo nezná. Album “AFI – Silver Bleeds the Black Sun” je jejich nejnovější zásek.

Co se týká hudebního stylu, AFI zde předvádějí temný návrat ke kořenům post-punku a gotického rocku. Přičemž kombinují svou typickou intenzitu s atmosférou gothic revivalu z let osmdesátých. Pokud bych měl přistoupit ke srovnání, tak bych určitě “vytáhl z klobouku” takové ikony, jako Sister Of Mercy, Siouxsie And The Banshees, Joy Division, The Mission nebo ze stejných “kalifornských luhů a hájů” vzešlé Bad Religion.

Recenze AFI – Silver Bleeds the Black Sun – 2025

Titulní “The Bird Of Prey” uvádí album s mega gotickou pompou. Bicí Adama Carsona jedou jako hřmotná parní mašina na dálkové trati. Havokův vokál působí naléhavě, jako výzva k cestě do tajemného světa kdesi mimo čas a prostor. Krásný podkres kláves.

Následuje naprosto excelentní pecka „Behind the Clock“. Skvělá basa Huntera Burgana. Hymnická věc. Úvodní singl alba, který prostě musí rozhýbat kosti i chromému! Výborný recitativ a zpěv Davey Havoka. Hodiny jsou zde vnímány jako vězení času, stín čekající „za ciferníkem“ – metafora nevyhnutelnosti, která čeká na každého z nás. Video na konci článku ↓

Za ciferníkem krvácí ticho – stín vyčkává v neviděném koutě – čas se láme, hodiny se rozpadávají – a já mizím, když noc bledne do šedi.

Nebeské vize a rouhání

Nejvíce „rozmáchlá“ skladba, se skvělým kytarovým mostem, který fanoušci označují za vrchol desky. Taková je “Holy Vision“. Sound skladby mi trochu připomíná songy slavné britské smečky The Cult frontmana jménem Ian Astbury. Slyším pulsující rytmy mistra bicích Carsona, které dodávají skladbě doslova hypnotickou energii.

„Blasphemy & Excess“ je opět mimořádně chytlavý kus. Krásně modelovaná kytara, občas z pozadí pronikné pěkný klávesový motiv. “Blasphemy (1)“ je tu vnímáno, jako vzdor vůči všemu, co jest posvátné.

(1) Blasfemie neboli rouhání je hrubá urážka, znevážení nebo projev pohrdání Bohem, posvátnými osobami, věcmi či symboly, často spáchané slovy, ale může jít i o činy či posunky

Blesk se zlomí v pomalém čase – tajemství plyne, neptáš se více – nad mrakem temným, v tichu se skrývá – hlas umlkne, a přesto křičí dál.

Rouhání plyne bez přebytku – v prázdnu se rodí úspěch – a v ozvěně, kde se svět hroutí – zůstává jen stín – a ten je slavný

Popel v oku

Svižná až taneční “Ash Speck in a Green Eye“. Basová linka evokuje slavné Joy Division. „Popel v zeleném oku“ je tu vnímán, jako obraz ztráty čistoty, zničené vize. Skladba byla vydána i jako singl, což podtrhuje její význam v dramaturgii alba. Obraz popela v oku krásy symbolizuje malost a bezvýznamnost lidské touhy tváří v tvář nezúčastněné kráse. Opakovaně je tu vzýváno jméno Jeanne Duval (3), múzy Charlese Baudelaira, francouzského básníka, prvního z řady tzv. prokletých.

Je zde popel, který hoří v ohni krásy – další lichotivé světlo ztracené ve své noci – jsem popel, který hoří v ohni krásy – a padám, a padám na jeho křehký nůž – a prosím, aby každý vzal můj život, aby každý vzal můj život.

(3)  Herečka a kurtizána francouzského a karibského původu. Byla klíčovou múzou a dlouholetou bouřlivou partnerkou básníka a uměleckého kritika Charlese Baudelaira, s nímž měla opakovaně vztah trvající dvě desetiletí. Byla symbolem exotické krásy i destruktivní vášně.

„Marguerite“ je osmá skladba na albu AFI – Silver Bleeds the Black Sun. Podle mne patří k nejvíce lyricky i hudebně vrstevnatým momentům celé desky. Hudební výraz trochu evokuje slavné The Cure. Kytarista Jade Puget staví na ostrých, vrstvených riffech, které vytvářejí podivně chladnou atmosféru. Davey Havok střídá hluboké barytonové pasáže s exaltovanými výškami, čímž skladba získává dramatický oblouk.

“World Unmade“ je temně laděná skladba, s prvky darkwave a post‑punku. Baryton Daveyho Havoka se opět střídá s vyššími polohami, zatímco kytary Jade Pugeta vytvářejí labyrintní, reverberující atmosféru. V textu slyším odpor vůči předem danému řádu světa. O hledání vlastní cesty a o přijetí chaosu, jako přirozeného stavu. Skladbu by klidně mohli převzít Depeche Mode.

Závěr k albu AFI – Silver Bleeds the Black Sun

AFI – Silver Bleeds the Black Sun je album, které působí jako ztracený poklad osmdesátkové gotické scény, ale s moderním “velkokapelovým” hřmotným zvukem. Smečka AFI se zde výrazně vzdaluje od mainstreamového rockového zvuku. Nyní nabízí kompaktní, atmosféricky hutnou kolekci, která potěší fanoušky temnějších poloh. A každá skladba nese potenciál posluchače rozhýbat! A to rozhodně není špatné!

Toto je článek publikovaný na privátních stránkách – blogu autora. Rozhodně nemusí souznít s názory vás, vážených čtenářů. Přidávat komentáře může kdokoliv, ovšem vyhrazuji si právo neuveřejňovat takové, které nerespektují pravidla slušného chování.

Další články z rubriky MUSIC