Pozor, tahle orchestrální hudba je pro silné žaludky/uši! Zapomeňte na všechno, co víte o logice a hudební teorii! Tohle duo, údajně z kanadského Quebecu, totiž v roce 2024 oficiálně zničilo pravidla hudby! A nahradilo je čistým, koncentrovaným šílenstvím! Pokud hledáte něco, co vám rozmlátí hajzlík i s usazenou tchyní a zbytek rodiny vyžene z bytu na Sibiř, jste na správné adrese!
Co se týká identity dvojice, členové si zakládají na přísné anonymitě! Vystupují pod pseudonymy: Khn (de Poitrine). Ten/ta (?) obsluhuje unikátní dvoukrký nástroj (kombinace baskytary a kytary) a – jak jsem z videí pochopil – mimořádné důležitý loop pedal. Druhým členem je Klek (de Poitrine). Ten/ta (?) hraje na bicí a nešetří se!
Duo svou identitu tají pod groteskně – nadměrnými karnevalovými maskami z papíru (nebo z čeho?) a vystupují jako „cestovatelé v čase a prostoru“. Nicméně, v internetové komunitě se objevily spekulace, že by za projektem mohli stát hudebníci Marc Mackin a Charles Thibeault.
Vážení, je mi vcelku jedno, odkud jsou a kdo jsou! Důležité je to, co produkují! Duo spolu hraje údajně už od svých 13 let a projekt původně vznikl jako vtip, aby skryli svou identitu před jinými hudebními závazky. Tato skutečnost je zajímavá, ale není ověřena!
- MOJE HODNOCENÍ: 8/10
- Label: Bonsaï Music
- Délka alba: 6 skladeb, 32:54 min.
- Žánr: experimental jazz, rock, hard-rock, psychadelie, – úlet!
- Čas četby: 902 slov, 5 minut
Jaký styl tohle šílené duo hraje ?
Je těžko uchopitelné, protože v jejich skladbách dochází co pár vteřin k mikro přechodům a mixu desítek různých žánrů! Primární je surová energie kytary, baskytary a bicích, ale s pořádnou dávkou halucinogenních tónů! Po několikátém poslechu bych to označil následovně. Jde o mimořádně experimentální a progresivní rock: mix hard-rocku, s hutnými nánosy psychedelie! Plus experimentální jazz a funk.
Nechybí ani repetetivní industriální šlehy. Skladby jsou postavené na složitých, často asymetrických rytmech a technické preciznosti. Kdybych měl ten hudební miš-maš zkrátit na dřeň. Představte si totálně sjetého kytarového mága Jimi Hendrixe!
Jejich vystupování v šílených maskách a celková estetika čerpají z avantgardního umění a absurdity. Navzdory technické náročnosti mají jejich tracky mimořádně silný „groove“ a v mnoha místech doslova exploduje hypnotická atmosféra.
Mnozí to označují, jako jamování v jazzovém klubu na jiné planetě! Hudba, která zní každým tónem sakra povědomě, ale každý druhý tón vás „tahá za uši“ tím nejlepším možným způsobem!
Recenze – je vůbec možná?
„Sherpa“ je otevírací track, který slouží jako dokonalý „průvodce“ zvukem dvojice. Skladba sází na repetitivní strukturu, na kterou se postupně nabalují další vrstvy. Bubeník Klek zde hraje s až stoickým klidem, zatímco Khn vrství melodické vrstvy na své dvoukrké kytaře.
Je to jedna z jejich nejznámějších věcí. Fanoušci ji často popisují jako hypnotický výlet, který má až „arabský“ nádech díky čtvrttónovým riffům. A ten hard- core-rockový šílený závěr je boží! Extrem-core smečka Meshuggah by se mohli učit!
Druhou skladbou na albu je„Tohogd“. Která výrazně přitvrzuje v matematické složitosti. Je kratší a údernější než Sherpa. Vyznačuje se asymetrickými groovy, které jsou ovšem neuvěřitelně taneční a „nakažlivé“. Tato skladba je oblíbená mezi fanoušky ultra technického-rocku pro svou schopnost udržet stabilní rytmický tep!
„Tamebsz“ jest nejdelší skladbou na albu (téměř 8 minut), kde duo naplno rozvíjí své improvizační schopnosti. Tady se Angine de Poitrine (Angína pectoris) pouštějí do volnějších ploch. Skladba připomíná jamování v duchu psychedelického rocku s výraznými záseky ostrých jazzových řezů. Pokud se rádi „bahníte“ v dlouhých gradacích a z části disonantních zvukových stěnách, tohle je vrchol celého alba! Jo, panák whisky tu vklouzne do hrdla, ani nevíte jak!
Technika hry Angine de Poitrine.
Pominu bubeníka, ten se buší svou. Mimořádně zajímavý je kytarista – baskytarista. Jeho excelentní hra na dvoukrký nástroj je postavena na loop pedalu, na který si chytře nahrává riffy, které pak pouští v repetici. Potupně přidává další vrstvy. Je to krásně slyšet a vidět ve skladbě – videu na konci článku! Riff kytary uloží, pak k tomu přidá vrstvu baskytary, a následně další vrstvu sólo kytary! Poté si s vrstvami pohrává, různě je prolíná. Jde o závěrečnou skladbu na albu “L´Aberk“.
Zajímavost
Člověk by řekl, že takto mega-šílená smečka, která se svým způsobem vymyká všem škatulkám a žánrovým ukotvením, že bude mít na portálu Spotify minimum zbloudilých posluchačů! Omyl, vážení! Titulní věc „Sherpa“ má k dnešnímu dni vice jak 1.9 miliónu poslechů! A druhá „Tohogd“ taktéž dost výrazně překročila milionovou hranici! Ksakru, to něco znamená!
Proč tomu tak je? Přemýšlím nad stavem současné extrémní metalové scény. Docházím k názoru, že rockoví fanoušci jsou už unavení neustálým kolotočem stále stejných subžánrů: speed metalu, metal-coru, death-metalu, nu-metalu, post-grunge a dalších. Všechny tyto proudy se už několik let točí v beznadějném kruhu, znějí téměř totožně a neví, jak z toho ven.
Možná právě proto začínají posluchači toužit po něčem náročnějším, ale zároveň přímočařejším. Po hudbě, u které si člověk dá pivo — nebo dvě, tři — a může se okamžitě odvázat. Bez čekání, bez dlouhého rozjezdu. A tahle extravagantní dvojice to umí “rozstřelit” hned od první vteřiny!
V mnoha pasážích slyším jasný jazzový podtón! Dramatický, rytmicky nabitý, místy až frázovitě úderný. Přesně takhle má znít moderní jazzová energie, když se spojí s rockovou dravostí. A co mě baví nejvíc? Žádné zbytečné pauzy mezi skladbami. Jedna skončí, krátký nádech… a okamžitě startuje další.
Z vlastní zkušenosti!
Otočte volume doprava, nalijte si panáka dobré whisky. A věřte, že při poslechu tohoto alba se dostanete do stavu nirvány! Ty dramatické repetetivní figury, hutný groove, stovky kytarových figur a výrazný hypnoticko-industriální šlém, to vás dostane! To mi věřte!
Letos v dubnu se čeká nové album Angine de Poitrine. Tak sem zvědavý, s čím se ta šílená dvojka vytasí do světa! Bude to stejný hudební model, nebo k tomu přidají něco víc? Mám trochu obavu, aby se z opakovaných figur, byť složitých, nestala za chvíli “repetetivní nuda”…
