Vážení, dnes, 27. dubna se narodila morseovka! Je to den Morseovy abecedy, zároveň i výročí narození jejího zakladatele Samuela F. B. Morse. Ten dokončil první verzi telegrafu v roce 1835 a o dva roky později s ním už dokázal přenést zprávu. Po několika letech zdokonalování se povedlo navázat spojení mezi Washingtonem a Baltimorem.
Možná si dnes málokdo uvědomuje, ale dlouho před mobily, dlouho před samotnými telefony, společnost používala k rychlé komunikaci morseovku. Ačkoli je tato technologie přes 180 let stará, pořád se používá mezi radio amatéry a občas i v lodní dopravě. Pokud jste byli ve Skautu, možná jste s morseovkou pracovali. Protože morseovka může být potenciálně užitečná a také vám procvičí paměť.
A pokud jste byli na vojně u „pípáků“ jako já, morseova abeceda se pro mne na dva roky stala náplní práce na vojenském útvaru. Takže jsem ji musel perfektně ovládat. Nejen přijímat ale i díky tzv. morse klíči vysílat.
Historický náhled
Jak jsem už psal v úvodu, otcem morseovky se stal pan Morse. Vše začalo v 30. letech minulého století. Morse začal svoji práci na elektrickém telegrafu v roce 1832. Celou technologii si nechal patentovat v roce 1849. Kód, který Morse vymyslel pro svůj systém, původně vypadal jinak. Byla vysílaná a přijímány pouze čísla, která se podle speciálního slovníku převáděla do slov.
Tento postup se ovšem ukázal pomalý a svým způsobem náročný. Postupem času se do kódu zapracovala i písmena a interpunkce. V roce 1844 Morse svůj nový systém předvedl před americkým kongresem. Vůbec první zpráva v morse kódu byla vyslaná 24. Května 1844. Obsahem byla větička: “What God Hatha Wrought” (Co Bůh Hatha provedl(1))
.– …. .- – / –. — -.. / …. .- – …. .- / .– .-. — ..- –. …. – (v morse kódu “What God Hatha Wrought“)
(1) Hatha (často psáno jako Hatha jóga) není bůh v hinduistickém panteonu, ale označení pro specifický, velmi starý systém jógy zaměřený na fyzické tělo, energii a dech.
Původní telegrafický systém měl na konci mašinku, ze které lezly malé znaky – tečky a čárky. Jak se ale uživatelé telegrafu stávali zkušenějšími, přestali používat papír a kód luštili přímo sluchem. Prvním člověkem, který tento nelehký úkon zvládl, byl americký magnát, jistý Andrew Carnegie.
Ha, Andrew Carnegie – já to zvládl také, já telegrafista!
Měl jsem to štěstí, že když jsem rukoval na vojnu, Okresní vojenská správa mě „šoupla“ do Prahy, na Pohořelec. Zde byla velká kasárna. Specializovaná na výuku telegrafie. Takže od prvního dne do nás hustili morseovku. Ale pozor, žádná pomocná slova jako „akát – písmeno A .-“ či „blýskavice – písmeno B -…). Vše jsme se učili přímo na sluch! Už si nepamatuji, jakými písmeny jsme začínali, nicméně si vzpomínám, že jsme se učili shluky písmen. A donekonečna nám byly vtloukány do uší, do hlav.
Někomu to šlo líp, někdo exceloval (což byl můj případ:-)), někdo se ale vůbec nechytal. Pamatuji si, a bylo mi to vícekrát potvrzeno, že pokud chceš dobře chytat morse – a to i ve vyšších rychlostech, tzv. na sluch – musíš mít v hlavě rytmiku. Nedá se naučit, nebo jen velmi složitě. Musíš ji mít „nadělenou“ v DNA. Neb v tom zdánlivě nekonečně spojitém proudu morse značek musíš najít mezery, které oddělují písmena či čísla. Musíš je rytmicky oddělit od sebe! A to nás vše tehdy na Pohořelci učili!
A také stíhat vše zapisovat! Nic jednoduchého! Vrcholem umění pak bylo, při vyšších rychlostech “ukládat” 2, 3, až 4 morse písmena (znaky) do hlavy a postupně si je vybavovat a zapisovat. Neb tužka v ruce není tak rychlá…No, řeknu vám, že při delších telegramech (třeba 30 bloků po pěti písmenech) to byl opravdu záhul jako prase!
Ovšem podmínkou bylo, že na té druhé straně, ten co vysílal, musel dodržovat tu výše zmíněnou rytmiku. Pokud ano, byl příjem v pohodě. Pokud ne (v tom byli experti Rusáci) stál příjem na hovno! Naši velitelé byli naštěstí chápaví…
Po necelém půlroce jsme byli převelení na tzv. bojové útvary. A zde se nás nikdo neptal, umíš morse, neumíš. Koukej sednout k vysílačce, zvol si anténu, nalaď si podle denního či nočního rozpisu frekvenci. Tam bude od 22 hodiny vysílat voják z východního Německa (DDR), Maďarska (MLR), Polska (PLR), nebo Rus. Zkrátka vojáci, “jako my, pípáci” tehdejší Varšavské smlouvy. Všichni byli v pohodě, jen Rusi byli ve vysílání morse hovada! To si pamatuji!
Na rotě ve službě
Sluchátka na uši – a točit ladícím kolečkem na přijímači. A v tom šumu, ruchu a všemožném dalším vrčení a kvílení – lovit slabý signál morse. Ty ty ty tá. Jasně, identifikace volací značky potvrzena. Ukazováček s prsteníčkem na morse klíč. A tanec s morse písmeny začal.
Možná se to někomu nezdá, ale kdo tohle nezažil, nepochopí. Ono to bylo svým způsobem dobrodružství. Pomalu svítá, já přizpůsobuji anténu a komunikuji s Maďarem. Ksakru, nejde to! Jeho morse se jaksi utopené! Kroutím ladícím kolečkem, tím menším dolaďuji přesný kmitočet. Jo, bingo! Slyším maďarského “pípáka”, který je kdesi u města Kaposvár, skoro 500 km daleko.
Ano, je to 191 let, kdy se narodila Morseova abeceda. A používá se dodnes. A proč? Mnozí se ptají a nechápou? Proč pořád ty tečky čárky, to pípání. Odpověď je prostě jednoduchá. To „pípání“ proleze šumem v pásmu, vším tím bordelem, kde se fone provoz (otevřená řeč) totálně ztrácí. Morse abeceda bude věčná. O tom jsem přesvědčen! Sláva jí!
Armádní morse klíč! Rok 1980- 1982. Co jsem se do něj naťukal!