Dva kostely, oba krásné svatostánky, v lecčems podobné osudy, ovšem každý úplně jiný. Navštívit během dvou dnů dvě vyhlášené sakrální stavby, to se jen tak nepoštěstí. Jeden zasazený do hlubokých lesů CHKO Moravský kras, jako diamant. Druhý, z nevysokého kopce shlížející do širých hanáckých rovin. Při cestách kolem města Olomouc tvoří nepřehlédnutelnou dominantu. Kostel Jména Panny Marie Křtiny a Svatý Kopeček. Jeden se sympaticky skromnou výzdobou, druhý honosnější, ovšem, dle mého názoru, až poněkud přezdobený.

Na obou fotkách výše je vidět zcela odlišná koncepce interiéru kostelů. Vlevo kostel ve Křtinách, střídmý a decentní, vzdušný s tlumenými barvami. Vpravo, Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku nad Olomoucí, též krásný, honosněji vyhlížející více, než ten ve Křtinách, ovšem z mého pohledu to stavitelé trochu přehnali s výzdobou

Kostel Jména Panny Marie Křtiny

Vjeli jsme do obce Křtiny ve směru od Ochozu u Brna, po pravici míjíme vzorně upravené domečky domorodců… a vlevo před námi nás náhle vítá bělostnou omítkou zářící kostel. Zjeví se cestovateli takřka znenadání. A když jsme zaparkovali a shlédli celou stavbu, nelze než souhlasit s názorem, že poutní Kostel Jména Panny Marie Křtiny patří mezí nejkrásnější sakrální stavby u nás. Však byl roku 2008 vyhlášen za národní kulturní památku České republiky. Ano, je na něj utěšený pohled.

A když už jsem zmínil slovo poutní, ano, městys Křtiny a kostel Jména Panny Marie jsou známé mariánskými poutěmi ke kamenné gotické skulptuře Madony, která byla vysochaná okolo roku 1340. Poutě jsou doloženy už od 17. století, kdy se těšily mimořádné oblibě – údajně se tu scházelo i více jak 40 tisíc lidí!

O historii kostela se dá dočíst třeba zde, na wikipedii. Je opravdu bohatá na všemožné události utopené v šeru věků, šťastné i ty traumatizující, jak to ostatně u takovýchto staveb bývá. Já zmíním jen jednu věc. Naše česká kotlina si nese nejedno nehezké trauma s kořeny v daleké minulosti, a to v podobě Husitských válek. Nebo Josefínských reforem církve , při kterých byla spousta písemností zničena. Ano, buď vše pálila Žižkova sebranka, a co nestihla, či opomněla, to definitivně zničila, zjednodušeně řečeno, státní moc . Kališníci zde úřadovali v roce 1423 (popř. 1424) kdy zničili ženský klášter – snad premonstrátek, který se nacházel v místě dnešní kaple sv. Anny. Příčí se domýšlet, kolik cenných písemností osvětlující vznik (nejen) tohoto svatostánku bylo v ty divoké časy a všemožné reformy nenávratně zničeno.

Kostel lahodící oku návštěvníka.

A jak je kostel Jména Panny Marie krásný zvenku, stejně, nebo ještě krásnější, je jeho interiér.  Nejsem odborník, tak jen napíši, že se mi tu moc líbila vzdušnost kostela, ke které určitě přispívají okna, díky kterým jsou krásně osvětleny úžasné nástěnné malby. Všiml jsem si také toho, že není přeplácaný výzdobou, jako např. neméně slavný poutní svatostánek na Svatém Kopečku nad Olomoucí  – viz v textu níže.

Zkrátka: interiér se mi jevil jako velmi příjemný, milý a jakoby domácký. Jiné kostely na mě většinou působí těžce usedle. Jakoby klenby tlačily na koruny stěn a, obrazně řečeno, padaly na hlavy hříšníků, sedících v lavicích.  Ne však tady. Tady jsem pocítil jakési odlehčení, jakoby ta přenádherná kupole byla jen nic nevážící maketou z papíru.  Jako by kostel Jména Panny Marie byl rodinným domem, ve kterém v letních měsících otevřeme okna a dveře dokořán, aby luftoval. Zvláštní pocit. Svoji roli určitě hraje i použitá kombinace světlých barev na stěnách: šedo-modrá a světle okrová. Kostel Jména Panny Marie je rozhodně jeden z nejkrásnějších, jaký jsem kdy navštívil.

***

Bazilika navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku

Zde je to o něčem jiném. Kdybych den před tím nebyl unesen kostelem ve Křtinách, asi by mě to nenapadlo. Respektive, neměl bych přímé srovnání.  Zkrátka dojmy ze „vzdušného“ a sluncem prosvíceného svatého stánku Jména Panny Marie jsem měl stále v hlavě. A nyní stojím před oltářem v bazilice navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku nad Olomoucí, rozhlížím se kolem a vzhůru, točím se tu, jako holub na báni… a rázem odhaluji dosti výrazné odlišnosti.

První dojem? Honosnost! Přeplácanost výzdobou! Spousty sošek andělů, svatých, všelijaké kudrlinky, vlnky atd. A… tak trošku ponurost. Sem moc slunce nevstupuje. Jako by se zde káralo a ve Křtinách před oltářem veselilo. Toť můj dojem. Viz foto srovnávající hlavní pohledy k oltářům.

A co se týká historie baziliky na Svatém Kopečku: je… svým způsobem opět tradiční. Píše se o ní zde. Vidění svatého, stavba kaple na jeho (její) počest, požár, válka – tentokrát nikoli Husité ale Švédové, zničení svatého obrazu, za kterým táhla procesí. Znovu vystavení, vysvěcení, nový obraz atd.

Jednou ze mnoha zajímavostí je: že nebyl, jako většina křesťanských chrámů, vystavěn směrem západovýchodním. Jeho osa míří lehce bokem, přímo v ose na mateřský premonstrátský klášter Hradisko v Olomouci.

Dva kostely, jako cílové body pro poutní procesí, a každý jiný. Přesto v mnohých bodech se stejným osudem. Kostel Jména Panny Marie Křtiny a Svatý Kopeček nad Olomoucí.

Odkazy: foto + video + text: autor, zdroj informací: krtiny_wiki, josef_reformy, svaty_kopecek

Můj názor či pohled na věc nemusí korespondovat s názorem váženého čtenáře.

Omluva: nevhodně nastavená kamera při natáčení vytváří soudkovitý efekt. Chyba na mé straně.