Miloš Kopecký - Já. Zpráva o soukromém životě.

Následující článek jest malé nahlédnutí do této knihy. Proč jsem si ji koupil? Protože herec Miloš Kopecký patří k té generaci špičkových herců, na kterých jsme vyrůstali. A jejich mnohé role se nám zaryly do paměti! Co chci zdůraznit: zpráva o jeho soukromém životě NENÍ životopisem! Miloš Kopecký – Já. Aneb to, co vidí, cítí a jak koná mistr herec, a co vidí, cítí, a jak mistra vnímají jeho blízcí i vzdálenější přátelé.

Jak naznačuji v úvodu, nejde zde o životopis v pravém slova smyslu. Mistra Kopeckého sice doprovázíme od narození až do jeho skonu, ovšem koncepce knihy je od určitého okamžiku orientována převážně na detailní popis jeho vážné nemoci a bohatou korespondenci, kterou udržoval se svými milenkami a obdivovatelkami. Byly jich možná stovky. 4 manželky, ta poslední, Jana, ta se o něj starala až do jeho smrti.

Co se týká herecké kariéry Kopeckého, jsou zde zmiňovány hlavně jeho divadelní role. Zcela – že by záměrně(?!) – je tu opomíjena velmi bohatá filmová kariéra! Až na mega slavný seriál Nemocnice na kraji města, který je tu ovšem také zmíněn jen jaksi okrajově. A to mě zamrzelo.

Ani zmínka o filmových rolích!?

Proč zamrzelo? Protože já jsem Miloše Kopeckého poznal jako FILMOVÉHO herce víceméně komediálních rolích. A že jich natočil! Ovšem v této knize o nich nenajdete ani zmínku! A to je mi celkem záhadou. Protože právě na to jsem čekal, na to jsem se těšil. Na pohled do “zákulisí” při natáčení takových slavných komedií, jako např. “Jak utopit Dr. Mráčka, Aneb konec vodníků v Čechách“, “Pane, vy jste vdova“, nebo třeba zmínka o špičkově zahrané roli barona Roberta Gorce v komedii “Tajemství hradu v Karpatech.” Postřehy třeba o tom, jak se na tyto role připravoval, jak se při natáčení cítil, jak vnímal svoje herecké kolegy na place atd. Nic takového tady nenajdete, bohužel.

Místo toho jsou nám tu nabízeny záznamy z mistrových deníků, i když jich údajně ke konci svého života mnoho spálil. Dále doslovné přepisy spousty jeho korespondencí. A čtenář této knihy jen zírá, co dokázal herec Kopecký po mnoho let plodit za prapodivné formulace. Od doslova naivních slovíček o lásce až k meditacím na hraně psychologických témat, řádně kořeněnými prapodivnými formulacemi a slovními obraty.

Jedno z mnoha mouder, které “vypadly” z hlavy mistra Kopeckého

Cituji: „Já se domnívám, že správný chlap musí mít v sobě malé zrnko, malou krůpěj čehosi ženského a na druhé straně žena, správná žena, v sobě musí mít rys chlapství. Bez toho ženského rysu to není chlap, nýbrž lopata, a žena bez mužského rysu není žena, nýbrž slepice.“

Kopeckého rodina – vlevo tatík a maminka, krásná žena, modelka

Dvě krátké citace z dopisů svým obdivovatelkám a “virtuálním” milenkám

Vy byste se ráda (milá Ivano) dala něčím překvapit? To je pohodlíčko! Zkuste Vy překvapit něčím druhé, ať už mne, nebo kohokoliv! Ta pasivita “dát se překvapit” je velmi pohodlná: to znamená, že nápad, odvahu a jiskru má mít ten druhý.

Madame, teď píšu proto, že je čtvrt na tři v noci, já chrápal od 21,00 hod. a teď nemůžu spát. I dřepím dole v sednici (v mém dětství se říkalo “seknice”) a mám chuť něco Vám povídat. Nasýřilo mě počasí, je chladno, což v létě nesnáším. V chladnu jsem založen filosoficky. Teď bych mrsknul debatu o něčem hrozně sporném, o něčem do pranice. Musím si nalejt vodku. Takže moment, hned budu pokračovat. Stalo se. Já zase provokuju tu depresi, já blbec, ale nijak jinak nemůžu. Víte přeci, že jak je rok dlouhej, tak si ani nelíznu. Ale, poslední skoro měsíc furt chlastám!

Rozhodně se nejedná o lehké čtení! Na to upozorňuji! Detailní popisy jeho nemoci jsou trudné a neveselé. Dokonce v kapitole III nazvané Poznamenán ohněm jsou čtenáři předestřeny detailní informace o tom, jak vypadá klinický obraz maniodepresivity, snad převzatý z nějaké odborné lékařské publikace. Hm, tak nevím, zda zrovna tohle bude ctěného čtenáře zajímat. Dále tu najdeme spousty citací dopisů, které by zcela jistě mohly zajímat psychology, zabývajícími se vztahy mezi muži a ženami.

Próza

Tu najdeme v kapitole IV. Jsou tu volné texty z Kopeckého pera týkajících se různých témat. Názvy tak trochu hovoří samy za sebe. Např. Můj poměr k alkoholu, Jak se zbavit milující (leč nemilované) ženy, Co je na ženě to hlavní nebo Parodie na pornografii. Cože je údajně nejdelší povídka z pozůstalosti Miloše Kopeckého a končí uprostřed věty. Na rozdíl od kapitoly o nemoci tuhle doporučuji přečíst, protože se zaručeně pobavíte! Je o Jaškovi Hlupáčkovi, co si stále honil pindíka. Nebo o panu faráři Vintítkovi, který znal tu svoji “havěť”, jak říkal lidem ve své vesnici zvané Šmidlyvousy. A měl hospodyni, která mu vařila uklízela a s citlivostí, jemně, uměla mu nahonit péro…” Bože, říkám si, i TOHLE dokázal Kopecký vymyslet…

Závěrečná kapitola nese název “Řekli o něm“. Tedy alespoň zde, ve výpovědích Miroslava Horníčka, Stelly Zázvorkové, Jaromíra Hanzlíka, Elišky Balzerové a mnohých dalších známých hereckých ikon získává čtenář jakýs takýs přehled o profesním životě Miloše Kopeckého, bez vloženého balastu o jeho proklaté nemoci, nebo o “životní” roli notorického sukničkáře.

Přemýšlím, jak knihu hodnotit. Není to životopis, ale zpráva o soukromém životě. Řekl bych, že je celkem jedno, o jaký literární útvar se jedná. Absence mega kapitoly v životě Miloše Kopeckého nazvané filmové a televizní role je na pováženou. Opravdu nechápu, proč tu o ní není ani zmínka! Že by tu byla nějaká kolize s autorskými právy? Je to možné.

Ble! Tak to říct! Moje hodnocení se odvíjí od kategorizace knihy. Pakliže se jedná o zprávu o soukromém životě, ani náhodou! Pokud bychom chtěli číst životopis se vším všudy, obsah knihy Miloš Kopecký - Já by musel vypadat poněkud jinak. Takto je pro mne tato publikace zklamání. Zkrátka: myslel jsem, že se toho o Miloši Kopeckém dozvím více. Divadelní role, filmové, slavné scény, ve kterých exceloval. Bohužel.