Jsou hudební alba průměrná, ale též velmi dobrá, až špičková. Ovšem čas od času se na hudebním nebi zjeví taková nahrávka, kterou lze hned při prvním poslechu označit za šokující. V tom dobrém slova smyslu. Přesně takovým albem je Trevor Horn – Echoes: Ancient & Modern. LP se točí, hudba plyne. Skladby do jedné znám. Ale jsou jiné. Hodně odlišné od originálu. První poznatek: celé album je hozené do pohody. Moc příjemně se poslouchá. Ovšem přiznávám, že mi hlavou prolétla myšlenka, zda není tato deska tak trochu zbytečná. A otázka, proč ji Trevor Horn natočil.
Kdo je Trevor Horn?
Nepochybuji o tom, že tohle jméno dobře znají znalci a fandové britské popmusic 80. let. Pro ostatní malé připomenutí. Muzikant, zpěvák (kapela The Buggles a mega hit „osmdesátek“ „Video Killed The Radio Star“ z roku 1979), album „Drama“ od hvězdných YES, na kterém dokonce zpíval. Aktivity v avantgardní, synth-popové a alternativní hip-hopové hudební skupině Art of Noise. Nebo produkce alba “Tubular Bells II” od umělce jménem Mike Oldfield.
A právě v produkci je hlavní síla a hudební přínos Trevora Horna! Stojím si za tím, že je možné ikonu britské popmusic “osmdesátek” označit za naprostý fenomén! Pro zajímavost: získal cenu Brit Awards za nejlepšího producenta, a to v letech 1983, 1985 a 1992. V roce 1995 získal další cenu za produkci světového hitu „Kiss From The Rose“ od zpěváka jménem Seal. Trevor Horn je také podepsán pod produkci děl takových hvězd, jako Frenkie Goes to Hollywood nebo Grace Jones. Vše se o tomto chlapíkovi dá najít zde.
Příběh alba Echoes: Ancient & Modern
Trevor Horn si vybral 11 ikonických skladeb od různých umělců, kterým ve “starověku” (Ancient) produkoval skladby. Na vloženém listu LP desky jsou ze strany Trevora Horna vysvětleny postupy, které ho k výběru vedly. A to ke každé skladbě! Pak chlapec popustil uzdu své fantazii a umu, a písně totálně překopal k obrazu svému! Zachoval základní orchestraci (Echoes), najal plejádu hostujících zpěváků – nutno dodat, že excelentních – a světem protřelé hity převedl do zcela nového formátu (Modern). Jak jsem se dočetl, byl si údajně dobře vědom toho, že když skladby vydá pod svým jménem, očekávají se velké hity! Velice odvážný počin, šokující výsledek, ale opět se naskýtá otázka, zda to není zbytečné.
Recenze
Jako exemplární příklad totální „DEkonstrukce“ doporučuji doslova „profláknutou“ skladbu „Relax“ od kapely Frankie Goes to Hollywood, mimo jiné také známou, coby titulní písničku, použitou v našem druhdy slavném filmu „Bony a klid“ z roku 1987. Trevor Horn skladbu “ohlodal na kost“, a z divoké, rytmické podoby ji přebalil do výrazně pomalejšího a temnějšího tempa, dokonce bych řekl až ambientního. Pěveckého postu se zhostila zpěvačka Toyah Willcox, jinak manželka slavného kytaristy jménem Robert Fripp (King Crimson), který také přispěl několika kytarovými party. Geniální skladba, jedna z top na albu. Ovšem je mi jasné, že fanoušci originálu tuhle radikální úpravu prostě nepochopí. . Moje hodnocení: 5 POROVNEJ OBĚ SKLADBY
To samé bude určitě platit pro další totální předělávku, titulní skladbu „Svimming Pools (Drank)“ od amerického rappera jménem Kendrick Lamar. Ten je, jen tak na okraj řeči, sedmnáctinásobným držitelem ceny Grammy! Trevor Horn ji předělal do krásné pomalé písničky, v originálu ostrý a útočný rap v podstatě vygumoval. A když pěvecký part nabídl americké rezavé pěnici Tori Amos s hlasem jako šmirgl, nemohlo to dopadnout špatně. Moje hodnocení: 5 POROVNEJ OBĚ SKLADBY
Dalším hvězdným momentem je slavná pecka „Slave To The Rhytm“ od dámy, proslavené mj. svým hranatým účesem, Grace Jones. Kdopak se zhostí nelehké, výrazně dynamické vokální kreace v originálu? Klavírní úvod…a šok! Jazzová a soulová zpěvačka a skladatelka jménem Lady Blackbird! A její boží hlas! Opět musím říct: krásná skladba! Pokud pominu pomalejší rytmus, zásah Trevora do orchestrace zde není nijak výrazný, ovšem Lady Blackbird ji pozdvihuje…možná výš, než originál! A to je co říct! Na tuhle zpěvačku s extravagantním účesem šedé barvy se budu soustředit, neb její hlasový potenciál je neuvěřitelný! . Moje hodnocení: 5 POROVNEJ OBĚ SKLADBY
Nirvana, Yes, Depeche Mode
Na albu Echoes: Ancient & Modern se zjevuje i punk-rocková hvězda Iggy Pop v předělávce slavné pecky od Depeche Mode „Personal Jesus“. V pozadí pomáhá dáma Phoebe Lunny, jinak jezinka z uřvané punk-rockové kapely Lambrini Girl. Ksakru! Líbí, nelíbí!? Podle mě trochu šlápnutí stranou. Slabší skladba, asi první ze zbytečných. Moje hodnocení: 3,5
Naopak, další skvělou skladbou je slavná pecka od art-rockových ikon YES „Owner a Lonely Hearth“. Tleskám! Pryč je „jednoduchá“ třeskutost originálu, Trevor Horn ji přepracoval do dramatičtější a emocionálnější podoby, za výrazné pomoci zpěváka jménem Rick Astley. Zde se sluší připomenout skutečnost, že Trevor Horn byl v historii music první, který se odvážil vložit do písničky nasamplovaný fragment jiné skladby. A právě v této skladbě to připomínají kratičké vzorky/samply z originálu: notoricky známé bicí breaky a také drobný fragment hlasu zpěváka Yes, Jona Andersona. Moje hodnocení: 5
Asi největším šokem na albu Trevor Horn – Echoes: Ancient & Modern je slavná pecka od grunge ikonické kapely Nirvana! Špinavě ukřičený zvuk „Smells Like Teen Spirit“ tu jest výrazně pozměněn takřka do barového popěvku, kterého se zhostil irský zpěvák Jack Lukeman. Hodně zajímavá – a zřejmě i hodně kriticky přijímaná věc, hlavně od pravověrných fanoušků grunge ikony Nirvana. Trochu nechápu, proč si Trevor Horn zvolil zrovna tuhle skladbu. Moje hodnocení: 4
Závěr alba tvoří skladba „Avalon“ od Roxy Music. Roli zpěváka Bryana Ferryho zde převzal sám Trevor Horn. Dá se říct, že na písni a její textuře provedl nejmenší úpravy. Je to tlumené a poněkud jazzové, ne nepodobné Ferryho originálu. Moje hodnocení 5
Závěr
V úvodu jsem zmínil alba nanicovatá i špičková. Jedno takové jsem tu nedávno recenzoval. Trevor Horn – Echoes: Ancient & Modern je album dobré, NEoriginální, ale poslouchatelné, příjemné… a šokující. Tím, do jaké podoby Trevor Horn jednotlivé skladby „překopal“, a přesto se dokázal držet základního mustru originálu. Nemluvě, kolik špičkových zpěváků dokázal ke svému projektu angažovat. V úvodu jsem zmínil slova Trevora Horna o tom, že si je dobře vědom toho, aby pod své jméno vložil hity. Myslím, že se mu to povedlo. Těch hitů je na albu několik.
Přesto zaznamenávám v internetových recenzích i názor opačný. Že je exhumace starých pecek zbytečná, nemluvě o destruktivních změnách takového rozsahu. Nesouhlasím. Bylo by snad lepší, nasekat na album písničky ve svých originálních podobách? Nirvanu vedle Tori Amos, či Kendricka Lamara vedle Grace Jones? Kdo by si takový paskvil koupil? Trevor Horn reinkarnoval staré mrtvoly, navlékl jim nové kabáty…a ony se mají k světu. Otázka: proč to ten machr udělal?
MOJE HODNOCENÍ:
4.5 out of 5.0 starsVše výše psané je mým názorem, mým pohledem na věc, se kterým ovšem čtenář nemusí souhlasit.