V roce 2017 vyšla biografie posledního komunistického prezidenta Gustáva Husáka, podle údaje v rodném listě Augustína. To jen pro zajímavost. Proč jsem si tuhle biografii koupil? Ne, nejsem fanda bolševického funkcionáře, nicméně dva fakty mne zaujaly. První: ať se to někomu líbí nebo ne, Gustáv Husák byl v naší česko-slovenské historii jediným politikem, který se v nějaké funkci – včetně té nejvyšší, prezidentské, zjevoval už někdy od roku 1933. Byl jediným prezidentem slovenské národnosti a prezidentskou funkci zastával 14 a půl roku, nejdéle po T. G. Masarykovi. Za svého politického života se setkal s takovou plejádou politiků, tu více, tu méně významných, jako nikdo jiný.
Druhým faktem, který mne ponoukl k zakoupení biografie, byly recenze na životopis Gustáva Husáka. Dalo se z nich vyčíst, že je zpracovaný nejen vysoce erudovaně ale i čtivě. Že to není pouze suchopárný výčet dat z Husákova života.
Co je obsahem biografie?
V podstatě vše. Řekl bych, že historik Macháček vypracoval čtivý studijní materiál. Biografie detailně sleduje vpravdě dlouhou kariéru posledního prezidenta komunistického Československa. Zmiňuje Husákův původ a rodinné zázemí, mládí, studia a vstup do Komunistické strany Slovenska, jeho působení za války a za Slovenského národního povstání, aktivity v poválečné politice, jeho odsouzení v procesu se slovenskými „buržoazními nacionalisty“, dlouhý pobyt v base, úspěšně završené úsilí o rehabilitaci a postupný návrat na absolutní mocenské výsluní.
Stranou nezůstává ani Husákův osobní život se mnoha velmi zajímavými aspekty. Jeden za všechny: po brzké smrti matky se otec Husáka znovu oženil, nicméně s macechou Márií si Augistín vůbec nepadl do noty. On byl chytrý student toužící po vzdělání, macecha byla hluboce věřící katolička – selka, která ho chtěla zapřáhnout do hospodářství. Inkompatibilita a netolerantnost mezi nimi nabraly takové trvalé hloubky, že když v roce 1975 slavnostně přibyl do rodné vesnice jako novopečený prezident, ona odmítla přijít na oslavu. Ignorovali se a údajně se ani nezdravili.
O Husákovi se tvrdí…
… a bývá tak i vnímán a dnes prezentován, že je to jakýsi symbol zatuhlosti a stagnace normalizační doby.
Že byl …cituji… „iniciátorem zmrtvění, vykonavatelem cizích instrukcí, autorem nehybnosti, nudy, dirigentem národní apatie a podprůměrnosti…“
Ano, dalo by se to takto říct, nicméně nic není a nebylo černobílé. Pokud čtete pečlivě, což takto obsáhlé biografie vyžadují, zjišťujete, že v Macháčkově knize Husák vystupuje jako osobnost mnohovrstvá, nesmírně vzdělaná, pevná ve svých postojích, ale i velmi chytře kličkující v nekonečných politických soubojích. Též osoba umíněná „s vytrvalým tahem na bránu“, svým způsobem proslavená dlouhými projevy, ve své většině floskulovitými. A často pronášenými lámanou češtinou.
Názory a polemika
Jeden z názorů: kdyby byl Husák vědcem, kdyby se věnoval chemii, fyzice, astronomii, mohl by se stát nositelem Nobelovy ceny. Jenže v politice se nic takového neuděluje a ani mimořádná pracovitost a inteligence k titulu historicky výjimečného politika nestačí.
Faktem je, že bez osobnosti Gustáva Husáka není možné si představit moderní dějiny Slovenska, a Československa. Je dobré, že autor Macháček nesklouzl k nějakým násilným „českým“ pohledům na jeho osobu, že ho bere jako reálnou postavu, člověka, žijícího v určitých společenských a osobních vazbách, člověka, který celý svůj život věnoval politice, která se stala doslova jeho živlem.
Budiž zde zdůrazněno, že sám syn Gustáva Husáka, Ing.arch. Vladimír Husák prohlásil: zdá se mi, že autor poznal mého otce více než já…
Životopis Gustáva Husáka je moje první biografie. Čtivá, velmi dobře napsaná a řekl bych, že i vyčerpávající. Myslím, že by to měla být povinná četba pro každého, kdo dnes hází hnůj na komunistickou minulost v našich zemích. A přitom o ní ví pramálo. Po přečtení této biografie zjistíte, že nic nebylo jednoduché, nic nebylo černobílé. Byl to nekonečný a tvrdý politický boj na několika frontách, nicméně od roku 1968 pod jediným, ale mocným tlakem Brežněva a nejvyšších politiků SSSR, včetně zřetelného vlivu KGB.
A na závěr ještě jedna zajímavost ke knize a k osobě Husáka. Viz foto níže. Na straně 33 je uveřejněná část kopie rodného listu Gustáva (Augustína) Husáka. Nicméně příjmení jeho otce Nicodemuse je zde zapsáno jako Huszák. Chyba v matričním zápise nebo vědomé zjednodušení a „odmaďarštění“ příjmení?
