Na úvod musím konstatovat: excelentní vystoupení! Až šokující! Se jménem tohoto kolumbijského harfenisty jsem se setkal vloni poprvé, kdy jsem si koupil CD „Live In Montreal“ se záznamem jeho živého vystoupení ve společnosti fenomenální japonské klavíristky jménem Hiromi Uehara. A už tehdy jsem si říkal, že bych oba tyto špičkové instrumentalisty rád někdy viděl naživo. A ono se mi to splnilo, byť jen napolovic. Edmar Castaneda v Novoměstské radnici měl jiného parťáka, ovšem neméně zajímavého. Byl jím Gregórie Maret, švýcarský hráč na chromatickou foukací harmoniku. A nutno dodat: též špičkový!
Ještě drobnost k těmto dvěma nástrojům. Někde jsem se dočetl, že jde doslova o naprosto originální nástrojovou souhru, protože doposud nikoho nenapadlo spojit tyhle dva nástroje do společného projektu! A tihle chlapíci se do toho pustili s nadšením, prý si už v roce 2013 kápli do noty.
A jak potvrdil hodinu a něco trvající koncert, vůbec to nebyl od obou protagonistů špatný nápad. Diváky, kterých byl plný sál Novoměstské radnice, hudební produkce doslova nadchla. Hudební aranže byly prostě úžasné a ouška si užívala mimořádně krásné hudby. Přesněji řečeno mixu jazzu, vážné hudby a latinskoamerického folklóru.
Arpa llanera
Nutné také upřesnit, že mistr Edmar nehrál na klasickou harfu, jakou známe třeba ze symfonických orchestrů. Jeho harfa se jmenuje „arpa llanera“, má poněkud jinou stavbu, ale hlavně, harfista ji měl ještě upravenou pro svoje potřeby: „páčky“ u horního uchycení strun na krku harfy a malé krabičky u nohou s různě nastavenými úpravami zvuku svého nástroje. Nutno ovšem dodat, že ony úpravy byly při hře opravdu velmi decentní. Ale i tak se daly pochytit drobné změny, připomínající třeba lehký náznak zvuku cimbálu. Edmar hodně pracoval hlavně s těmi páčkami – viz foto i video. Troufám si říct, že šlo zřejmě o změnu síly napnutí struny a tím i změnu charakteru zvuku.
Koncert
Grégori Maret, to je pro foukací harmoniku charakteristická melancholie, romantika. Edmar Castaneda (Castañeda ) je u své harfy chvíli baskytarista, kytarista a pianista zároveň. Dravost střídá zjemnění, sóla obou jsou naprosto excelentní! Swing, mazlivé balady, vášnivé tango. Je opravdu s podivem, jak se tyhle nástroje úžasně doplňují. Vrchol nastal ve chvíli, kdy Maret vytáhl snad půl metru dlouhou harmoniku (tipoval bych si Hohner Orchestra Chord) s úžasně plným zvukem.
CD bohužel nevlastním, takže skladby nemám naposlouchané, a proto zde nemohu vyjmenovat jejich názvy a pořadí. Hodnotím tedy koncert jako celek. Druhý po éře podělaného kovidu! A byl úžasný, naprosto netradiční, ale o to zajímavější.
Před pár dny jsem na tomto místě navštívil jinou akci, kulinářskou. Viz, zde. To si pošmákl jazýček. Edmar Castaneda v Novoměstské radnici připravil dokonalou chuťovku pro uši.
Hodnotím 100%
