Tentokrát jsem vypustil z itineráře moje oblíbené Křivoklátské lesy a vydal se prozkoumat značené cyklostezky směřující ven z Prahy, v tomto případě směrem jižním, tedy podle Vltavy a posléze podle Berounky. Cílem byly Černošice. Proč průzkum? Protože jsem bike po cyklostezkách do Černošic absolvoval kdysi dávno, snad před 15 lety. Bylo to ovšem ve směru opačném, ale hlavně, tento dnes jetý úsek byl tehdy součástí úspěšného pokusu o zdolání 100 km. Leccos si z té trasy pamatuji a tak jsem byl zvědavý, jak se za ty roky cyklostezky v tomto konkrétním místě změnily. A hned říkám, že razantně, a k lepšímu.
Start
První úsek bike po cyklostezkách do Černošic vedl z Řep přes Butovice do Prokopského údolí. Cesta v pohodě, stále z kopce. Zpět to bude horší. V Hlubočepích okouknutí unikátního Pražského semmeringu. Pak otočka téměř o 1800, nájezd na cyklotrasu č. A111. Ta se ovšem záhy ukázala pro cyklisty ne moc vhodná! Byl všední den, trasa vede v podstatě až do Radotína po běžných komunikacích, na kterých byl docela rušný provoz. Hlavně v lokalitě závodiště Velká Chuchle. Ukazuje se, že pokud někdo jede na kole jižním směrem na Černošice a případně dál podle Berounky, je lepší volit trasu po regulérní cyklostezce kolem řeky s označením A1 EV4. Chybami v plánování se člověk učí…
Bývalý bazén – Terasy Barrandov
Na úvod trasy A111 se tato kulturní památka (vyhlášená v roce 1988) nesmí minout. Bývalé slavné koupaliště. Bylo vybudované v roce 1929 – 1931 a stalo se prvním závodním bazénem v Československu. Zatím ještě stojí skokanská věž, údajně ikonická. Jinak vše pomalu pohlcuje příroda. Po revoluci byl areál společně s bazénem v restitucích navrácen rodině Havlových, které byl znárodněn v roce 1948. Jenže u Havlů nastaly čachry, viz zde. Dnes bazén patří Dagmar Havlové. A jak vidno, paní prezidentová asi nemá zájem… Bike po cyklostezkách do Černošic může pokračovat dál.
A to odbočením v Radotíně přes lávku a pokračováním po trase E10 – Svatojakubská – Železná. Dále pak po cestě 8110 lemovanou pěknou alejí, skrze rozlehlé golfové hřiště „Golf Park Praha“. Jenže: pod koly bajku mokro a stovky menších i větších louží. A při tom kličkování mezi nimi mě maně napadlo, jak to tady, v těsné blízkosti osady Lipence, vypadalo při té šílené tisícileté záplavě v roce 2002. Rovina, na jedné straně kroutící se tok řeky Berounky, na straně druhé potok zvaný Lipanský…
Cesta zpět
Vedla již po výše zmíněné pobřežní cyklostezce A1 EV4 a byla doslova na pohodu. Až na některá místa, která byla zatopená, díky výrazně zvýšené hladině řeky Berounky. Ta vypadala opravdu velmi nebezpečně. Barva hlíny, bouřlivý tok, nesoucí kusy dřeva, z kořenů vymleté křoviny atd. Všechny „brody“ jsme projeli, i když jsme si v jednom delším zatopeném úseku namočili nohy.
A pak přišlo stoupání Prokopským údolím. Asi 6 km neustále lehce vzhůru. Musím zmínit „houpavou“ lesní cesta kolem Vidoule! „Zpestřenou“ v několika úsecích až nebezpečně příčně „vyboulenými“ pásy, díky skrze asfalt prorůstajícím kořenům stromů. Při rychlé jízdě a nepozornosti dosti nebezpečná místa!
Restaurace U Voříšku
Jasně, nemůžu opomenout skvělý oběd v Lipencích. Výborná a milá obsluha, skvělý kuchař, chutné jídlo, velké porce a dobré ceny. Plus posezení na břehu Berounky, v tento čas ovšem dost rozvodněné. Viz foto výš. Restauraci doporučuji!
Bike po cyklostezkách do Černošic a zpět dalo 65 km s nepříliš velkým převýšením. Počasí zatažené, nízká oblačnost, chvílemi to vypadalo, že „spustí“, ale naštěstí se tak nestalo. Teplota kolem 180C. Ano, k 3. červnu by už mohlo být tepleji.